Írán vře - už pátý den

Středa byla již pátým dnem protestů, a to přesto, že je íránské úřady zakazují, a že i sám neúspěšný kandidát Mír-Hosejn Musaví raději tlumí vášně svých příznivců. Demonstrace, které se zatím omezovaly prakticky výhradně na Teherán, se už objevují i v jiných částech země, například v Isfahánu, kde místní prokurátor pohrozil účastníkům nepovolených shromáždění trestem smrti.

Režim tedy projevuje relativně velké odhodlání zabránit dalšímu šíření nepořádku, a to přímými i nepřímými cestami. Mezi ty přímé patří samozřejmě represe, tedy například zatčení řady představitelů nepohodlných názorů, od novinářů až po spolupracovníky bývalého prezidenta Chátamího, který byl kdysi také považován za naději proreformních sil. Stále se ještě mluví o tom, co se stalo při nedělní noční razii na teheránských kolejích, při kterých údajně zemřelo několik lidí. Více než sto vyučujících se pak prý vzdalo svých postů. Pozornost režimu se také obrátila na dosud podceňovanou, ale vlastně vůbec nejmocnější sílu posledních dní, tedy informační technologie. Už před volbami se úřadům podařilo ztížit provoz internetové sítě Facebook, pomocí které se vzájemně dohadovali příznivci Musavího, většinou mladí v internetu sběhlí lidé. Také v samotný den voleb byl omezen provoz mobilní telefonní sítě, protože mladí voliči byli vyzýváni k účasti na hlasování pomocí SMS. Tyto represivní kroky nyní nabývají systematické podoby, včetně zatýkání autorů internetových blogů nebo provozovatelů stránek, které údajně "vyvolávají napětí". Podle nových nařízení také nesmí nikdo v ulicích Teheránu nic natáčet ani fotografovat, zahraniční novináři jsou nuceni k odjezdu ze země nebo alespoň k tomu, aby pracovali pouze z domova. Zahraniční korespondenti se tedy musejí spoléhat na informace a obrazový materiál, které jim na vlastní nebezpečí a z vlastního rozhodnutí dodají jejich místní spolupracovníci, bez možnosti ověřit si jejich autenticitu nebo pravdivost.

Vedle přímých represí se však zdá, že režim hodlá čelit nečekané situaci inteligentnějším a pružnějším způsobem, totiž drobnými ústupky, které nakonec rozptýlí společenský tlak, a pomůže situaci zvládnout. Tím hlavním ústupkem je samozřejmě nabídka na přepočítání hlasů ve sporných obvodech, který schválila i Rada dohlížitelů a ajatolláh Chameneí. Nikdo ovšem nečeká, že by přepočítání mohlo vést k zásadně jinému výsledku, než byl ten původní, jen tím úřady získají čas. Nové volby, které požaduje Musaví i demonstranti, pravděpodobně nepřicházejí v úvahu -tak velký tlak ulice zas není. Přitom zprávou zpráv posledních dní byla informace, kterou v úterý uveřejnil Francouzský list Liberation. Podle jeho informací, které pocházejí údajně od zdroje v íránském ministerstvu vnitra, byly oficiální výsledky prezidentských voleb zcela vycucané z prstu. Podle těch skutečných zvítězil se ziskem 45ti procent Musaví, a na druhém místě byl další z kandidátů, samotný Ahmadínežád by se tedy nedostal ani do druhého kola. Podle oficiálních výsledků však dosavadní prezident drtivě vyhrál už v prvním kole.

Hlavní otázku budoucích dní je, co udělá Musaví, a co držitelé moci. Musaví zatím ukazuje určité odhodlání pokračovat v tlaku na úřady, ale také se bojí vehnat společnost do krvavé konfrontace - ve čtvrtek se mají lidé dostavit do mešit a nebo na poklidná shromáždění. Čeká se také na to, co udělají ti, kdo mají skutečnou moc. Tedy nikoli Ahmadínežád, který ani momentálně není v zemi, ale náboženský establishment, a revoluční gardy. Reakce veřejnosti je nepochybně zaskočila, ale jejich odpověď, i když jí západ kritizoval za nepřiměřenou brutalitu, byla pořád ještě relativně tlumená. A to nikoli proto, že by režim neměl sílu, ale spíše proto, že sílu má, a všichni vědí, že jí může kdykoli použít. Záviset bude na tom, jak moc silné budou protesty v příštích dnech, a jestli budou mít povahu proti-ahmadínežádovské, a nebo naopak rovnou protirežimní revolty. Lze si představit, že při velmi silném tlaku zdola by Chameneí nebo revoluční gardy Ahmadínežáda obětovaly, zejména pokud by jim Musaví zaručil, že se nepostaví proto němu. Pokud tlak proreformní veřejnosti ohrožovat režim jako takový, pak se dočkáme demonstrace skutečné síly islámské republiky. V případě Íránu platí to, co víme i u nás ve střední Evropě. Utlačovatelské režimy nepadají tehdy, když je nespokojenost národa příliš silná, ale obvykle až tehdy, když držitelé moci upadnou do letargie, nebo se aspoň část z nich rozhodne na změně spolupracovat, byť třeba ve vlastním zájmu. Ani jedno ani druhé však zatím o současném dění v Íránu nelze říci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .