Írán: Opozice i vláda se opět zaktivizovaly

Přesto se právě v uplynulých dvou dnech ukázalo, že se reformisté, a to zejména z řad duchovenstva, nehodlají zcela vzdát. V sobotu neúspěšný prezidentský kandidát Músáví, který byl pravděpodobným skutečným vítězem voleb, vyzval veřejnost k vytrvalému boji. Íránci se prý mají více organizovat a pomocí společenských vazeb i svých myšlenek vést dlouhodobý boj za proměnu íránské politiky. Politik volal také po dalších shromážděních, včetně již zavedené tradice volání hesla "Bůh je veliký" ze střech domů, jež bezpečnostní orgány obvykle velmi znervózňuje.

Právě Músáví přitom čelí nebezpečí, že nejradikálnější představitelé současného režimu budou i jeho chtít popohnat před soud a donutit k veřejnému pokání. Hned o den později, tedy v neděli, přispěchal s dalším - v uvozovkách - provokativním výrokem Mohamed Chátamí, bývalý dvojnásobný prezident, který rovněž patří k reformně orientovaným duchovním. Ve svém projevu ostře napadl nedávno ustavenou novou vládu, obvinil ji ze snahy zničit její kritiky a prohlásil také, že vláda používá fašistické a totalitní metody.

O tom, že se konfrontace znovu přiostřuje, svědčí i celá řada akcí, které se vážou k posvátnému měsíci ramadánu, který právě probíhá. Vůbec poprvé za dvacet let bylo zrušeno shromáždění u hrobu ajatolláha Chomejního, protože tam měl promluvit právě Chátamí. Další společné modlitby, které měly tradičně zakončit ramadán ve velké hale v Teheránu, byly z obav z dalších protestů přemístěny do menšího prostoru.

Také vláda však zesiluje svůj tlak na opozici. Momentálně se zaměřila na akademické kruhy. 23. Na univerzitách nyní probíhají čistky, řada studentů musí před vyšetřovací komise, které rozhodnou, zda budou smět nadále studovat. Pozornost se upírá na takové instituce, jako je Mašdadská univerzita, jejíž studenti dávali najevo otevřenou podporu opozičním kandidátům. Úřady se také zvláště zajímají o islámskou univerzitu Azad. Tuto gigantickou instituci s více než milionem studentů má pod kontrolou rodina bývalého prezidenta Rafsandžáního, jenž také opatrně podpořil reformátory. Vláda však prý hodlá provést všeobecnou a zásadní prověrku toho, co se na íránských univerzitách učí, a očistit je od podvratných a sekulárních myšlenek.

Vláda nyní může k těmto úkolům přikročit snáze než dosud. Ve čtvrtek parlament konečně schválil novou Ahmadínežávovu vládu. Sice odmítl tři prezidentem navržené kandidáty, ale v zásadě se zřejmě jednalo o symbolické gesto, které mělo říci, že s parlamentem je třeba počítat. Poslanci nicméně věděli, že si nemohou dovolit neschválit třeba třetinu nového kabinetu, a nátlak na ně v tomto smyslu vykonával i ajatolláh Chamenejí.

Z hlediska Ahmadínežáda jde tedy o velké vítězství, protože celou vládu má nyní téměř pohromadě, a na klíčová místa dostal své lidi, tedy muže spojené s Revolučními gardami. Jde o bezpečnostní ministerstva, která budou mít i do budoucna hlavní úlohu při potírání opozice, a ministerstvo pro ropný průmysl, jež má pod palcem ohromné íránské příjmy z ropy. To konkrétně znamená, že Revoluční gardy, které v Íránu tvoří jakýsi stát ve státě, mají v osobě prezidenta i příslušného ministra přímou kontrolu nad financováním svých vlastních projektů z ropných peněz. Gardy totiž už dávno nejsou jen zvláštní ozbrojenou složkou, ale i mocnou ekonomickou klikou s konkrétními hospodářskými zájmy.

V Ahmadínežádově vládě zasedne také první žena, byť velmi konzervativně orientovaná. To vyvolalo odpor u náboženských konzervativců, ovšem jiného druhu, než je samotný prezident. Jakýmsi PR vítězstvím svého druhu je také prosazení ministra obrany Ahmada Vahídího, jehož od roku 1994 hledá Interpol za organizaci teroristického útoku na židovské kulturní středisko v Argentině, při kterém zahynulo přes 80 lidí. Nyní už ani největší vlastenec nemůže pochybovat o Ahmadinežádově oddanosti islámské revoluci, jestliže si do vlády vzal takového muže.

Vláda se nyní dostane pod ještě větší mezinárodní tlak než dosud, ale hlavně kvůli jiné otázce. 23. září se sejde Rada bezpečnosti, což je zároveň datum, které prezident Obama stanovil jako neformální datum, do kterého měl Teherán odpovědět na výzvu ke spolupráci na kontrole svého jaderného programu. Írán odpověděl výzvou k dialogu nad jeho vlastními návrhy, což se všeobecně považuje za zdržovací taktiku. Ahmadínežád se nicméně bude muset rychle rozhodnout, zda Západu raději alespoň v něčem ustoupí, a nebo zda se rozhodne nátlaku čelit i za cenu dalších sankcí, a to přesto, že jeho ekonomika už teď je ve velmi špatném stavu. Íránský režim totiž hraje hned pro dvě publika zároveň, pro to v cizině, ale také a především pro to doma. Výsledek se dozvíme zhruba za 2 týdny.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .