Írán a jeho nové návrhy o jaderném programu

Že by se z íránského Šavla skutečně stal Pavel? Prezident Ahmadínežád, který léta dštil na Západ oheň a síru, náhle říká, že Íránci jsou velkorysí a mohou zapomenout na minulost (rozuměj, na ústrky Západu). Ba co více, prezident naznačuje, že by se se Západem mohl chtít dohodnout - a to po měsících povýšených tirád, které bagatelizovaly Obamovu nabídku na uklidnění americko-íránských vztahů.

Kam až Ahmadínežáda jeho nová cesta zavede? Že by až k plné normalizaci vztahů s Amerikou a jejími spojenci? O tom lze důvodně pochybovat.

Z Ahmadínežádovy strany může jít jen o taktický tah. Blíží se prezidentské volby a mnoha Íráncům je Ahmadínežádova protizápadní zaťatost protivná. Jeho hlavní protikandidát, Mír Hosejn Músáví, naopak získává u voličů tím, že tvrdí, že národní zájmy se sice musí obhajovat, ale nikoli za cenu permanentní a neproduktivní konfrontace se světem.

Ahmadínežád si handicap asi uvědomil a umírněnějším postojem chce odloudit Músávímu voliče. Nic neriskuje: kdyby volby vyhrál, může opět povolit svým urážlivým sklonům.

A pak je tu druhý, ještě silnější důvod k pochybnostem. O podstatě nových íránských návrhů není zatím nic známo. Možná to bude obdoba někdejších "mírových iniciativ" Sovětského svazu: vzletná slova, obsah chabý.

Smysl by měly jedině tehdy, kdyby pomohly k rozptýlení všech dohadů o nebezpečné povaze íránského jaderného programu. Kdyby se díky nim podařilo zaručit, že Írán zůstane u civilního využití jádra. To by ale Írán musel například připustit mnohem přísnější mezinárodní kontrolu svých atomových zařízení a začít respektovat rezoluce OSN. Něco takového se však v nových íránských návrzích asi neobjeví. Ke škodě světa, ale i samotného Íránu.