IRA složila zbraně

Šlo o veškeré zbraně, která Irská republikánská armáda dosud nashromáždila, včetně munice, pušek, samopalů, raketometů, pistolí, vybušnin i materiálu na výrobu výbušnil. Generál de Chastelain konečné zneškodnění všech zbraní IRA označil za významný mezník v rámci severoirského mírového procesu. Dodal, že předložil svou zprávu o zneškodnění zbraní IRA britské a irské vládě. Severoirští protestantští aktivisté kritizují skutečnost, že nebyla předložena fotografická dokumentace, dokazující, že zbraně IRA byly skutečně vyřazeny z provozu. Tvrdí, že podstatou mírového procesu musí být nastolování důvěry a tu prý IRA bez fotografické dokumentace zneškodňování zbraní nevytvořila.

Zbrojní skladiště Irské republikánské armády byla vybudována většinou v osmdesátých letech ze zásilek zbraní z Libye - celkem dostali irští Republikání až 150 tun zbraní a munice. Tato skladiště byla rozmístěna na tajných místech v Severním Irsku i v Irské republice

Katolická Irská republikánská armáda, někdejší ozbrojené křídlo organizace Sinn Féin, politické organizace severoirských katolíků, oznámila letos v červenci, že ukončí svůj ozbrojený boj. Dodala, že se po třiceti letech politického násilí chce plně věnovat demokratické politice. Původně si Irská republikánská armáda vytvořila tyto zásoby zbraní pro partyzánskou válku proti britským vojenským jednotkám, rozmístěným v Severním Irsku. Existence těchto zbrojních skladišť byla vážnou překážkou při jednání mezi severoirskými katolíky a protestanty už od dohody z Velkého pátku, uzavřené roku 1998. Severoirští protestanti dosud odmítali uvěřit, že katolíci vyjednávají v dobré víře, pokud se IRA nerozhodla zbavit se svých zbraní. Pro politickou organizaci severoirských katolíků, Sinn Féin, bylo zase obtížné přesvědčit vedoucí funkcionáře Irské republikánské armády, aby se vzdali svých zbrojních skladišť jako symbolů své dlouholeté války, dokud v Severním Irsku zůstávalo rozmístěno 10 000 britských vojáků.

Rozmístění většiny zbrojních skladišť IRA znali často jen jejich správci. To znamenalo, že vedení IRA si muselo zachovat jejich loajalitu, měli-li být schopni je přesvědčit, aby vydali nashromážděné zbraně.

Generál de Chastelain, dále Andrew Sens a Tauno Nieminen - komisaři z Nezávislé mezinárodní komise pro likvidaci zbraní - pobývají v Severním Irsku, kde dohlíželi na zneškodnění posledních zbraní IRA, od začátku září.

Irská republikánská armáda očekává nyní za to, že se vzdala svých zbraní, ústupky od britské vlády. Očekává, že počet britských vojáků, rozmístěných v Severním Irsku, bude snížen na polovinu, a že členové IRA, kteří se před britskými úřady skrývají, budou mít právo navrátit se domů bez obav z pronásledování.

Zneškodňování zbraní normálně znamená, že jsou ze zbraní odstraněny jejich hlavní součástky, takže se zbraně stanou nepoužitelnými. Nejde obyčejně o úplnou likvidaci zbraní.

Inspektoři získali přístup k prvním zbrojním skladištím IRA v červnu 2000 a první zneškodňování zbraní začalo v říjnu 2001. Během procesu se často vyskytly různé překážky. Protestantští unionisté v Severním Irsku si v říjnu 2003 stěžovali, že je tehdejší zpráva generála de Chastelaina příliš mlhavá a odmítli se účastnit na jednání, v jehož rámci by se stala součástí nové severoirské vlády. Mnoho severoirských protestantů nadále požaduje, aby byl zveřejněn kompletní inventář všech zneškodněných zbraní.

Dlouholeté násilí v Severním Irsku bylo důsledkem frustrace tamějšího menšinového katolického obyvatelstva, které nikdy nemohlo v důsledku svého malého počtu vyhrát volby a cítilo se diskriminováno v politice i ve veřejném životě. V letech 1969 - 1999 bylo násilnými akcemi v Severním Irsku usmrceno celkem 3637 osob. O život přišlo 1233 katolických civilistů, 698 protestantských civilistů, 709 britských vojáků, 392 katolických aktivistů, 144 protestantských aktivistů a 303 příslušníků severoirských bezpečnostních jednotek.