Investiční pokušení ODS

O co vlastně jde. Pravice je tradičně nepřítelem velkých státních výdajů a není divu. Snaží se být mimo jiné stranou podnikatelů, kteří nechtějí platit příliš vysoké daně. Proto nemohou přát ani státním výdajům, které se z jejich daní platí.

Podnikatelská strana, která nastoupí do vlády, se ovšem nemusí spokojit s tím, že omezí nároky státu. Dalším krokem může být snaha využít stát pro své zájmy. Pokud stát investuje a vypisuje tudíž velké veřejné zakázky, profitují na tom firmy, zvláště ty stavební.

Označit tuto možnost jako pokušení, je nepochybně na místě. Skutečný liberál by se měl držet zásad a nezvyšovat státní výdaje ani kvůli investicím. Navíc veřejné zakázky vypsané stranou podnikatelů v sobě skrývají čertovo kopýtko, že se zakázky dostanou častěji do rukou firem, které stranu podporují.

Není se třeba dlouho rozhlížet, do pasti veřejných zakázek se propadá hlavní česká vládní strana ODS. I když vládne jen s pomocí obtížných kompromisů, pokud jde o veřejné zakázky, je aktivnější, než její předchůdci.

Jednoznačným argumentem jsou údaje o vládních investicích. Zatímco letos by chtěl stát investovat 90 miliard korun, v příštím roce, kdy má platit takzvaný úsporný rozpočet, zvýší se státní investice na 120 miliard. Děje se tak v roce, kdy by už měly do České republiky začít proudit desítky miliard mimořádných investičních dotací z Bruselu. Většina z těchto peněz jde do dopravních staveb, kde dokáže česká exekutiva utratit neuvěřitelné částky. Nejde o to, jak jsou efektivní, to nikdo nezjišťuje, jisté však je, že například dálniční úseky v Česku stojí víc, než dálniční úseky i v tak drahých zemích, jako jsou Rakousko a Německo.

V některých případech jde dokonce konkrétně doložit, že při souboji o veřejné zakázky vítězí spřátelené firmy. Například nepochybně zbytečným projektem je zdvihání mostů přes Labe, aby pod nimi mohly proplouvat lodě s vyšším nákladem. Stomilionovou zakázku za zdvižení železničního mostu v Nymburce dostala společnost Viamont RSD, jejímž spolumajitelem byl ministr dopravy Aleš Řebíček. To už je spřátelená firma.

Vedle dotací obsažených ve státním rozpočtu ovšem existují i jiné, byť řádově menší. Poslanci ODS tak dlouho odsuzovali rozesílání poslaneckých dotací, známých jako porcování medvěda, až sami rozdělili dvě miliardy. Dodejme, že dobré porce dostaly sportovní kluby v bydlišti vládních poslanců z rozpočtového výboru.

Vedle toho dostal ministr zdravotnictví Tomáš Julínek zcela nečekaně půl miliardy korun, aby je rozdělil do regionálních nemocnic. Nezveřejnil důvod, proč jsou právě tyto peníze potřeba, ani které nemocnice je dostanou.

Ministrovi zemědělství Petru Gandalovičovi zase budou poslány čtyři miliardy na stavbu protipovodňových bariér. Tento případ je pozoruhodný tím, o jaké peníze se jedná. Půjdou z privatizačního účtu ministerstva financí. To znamená, že se vůbec nedostanou do státního rozpočtu. Tím nebudou překročeny rozpočtové limity, na které ministr financí Kalousek rád přísahá, přesto utraceny budou.

Příkladů obdobných vládních či komunálních rozhodnutí by se našlo ještě víc, nejde však o výčet ve chvíli, kdy český stát investuje zdaleka nejvíc v historii. Jde o charakter investic.

Už jsme zmínili, že se při stavbách málo hledí na cenu i na efektivitu. Existují přitom doklady, že se především hledí na to, aby se peníze dostaly ke konkrétním firmám.

Upozorňují na to obtíže při čerpání evropských dotací. Dá se říct, že značnou část zdržení, které přitom Česká republika zaznamenala, jde na účet toho, že čeští vyjednavači kopou za soukromníky.

Polovina ze slíbených sedmi set miliard korun z Bruselu má jít na investice do průmyslu, dopravy a životního prostředí. U příslušných operačních programů se nečekalo, že budou potíže, protože se zabíhaly už od roku 2004. Problém však byl v tom, že Evropská unie nechtěla dotovat soukromé developery, vodárenské společnosti a zbytečně drahé dopravní stavby.

Když se pravice vzdává svého programu za cenu veřejných zakázek, tak nepochybně riskuje.

V této chvíli je marné si stěžovat. ODS je vládní stranou a sebekritiku zřejmě na svém nadcházejícím kongresu neplánuje. Navíc měřit úspěch politiků tím, kolik prostaví, patří k všeobecně uznávaným kritériím už od dob socialismu.

Výzva k větší uměřenosti je však na místě. Stačí vzpomenout na období bankovního socialismu. Tehdy polostátní banky půjčovaly všem podnikatelům bez jakýchkoli ohledů na vlastní bilanci. Dočasně se tím ekonomice pomohlo, nakonec však skoro všechny banky dokráčely ke krachu a ekonomika skončila v recesi.

Teď mohou zájmy podnikatelů položit státní rozpočet. Jeho vývoj v příštím roce to nikterak nevylučuje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .