Intochabad

Volby jsou tématem běžné mezilidské konverzace, stejně tak i novinových úvah a oficiálních proslovů. A minimálně ve městech to není jen vějička, protože před volebními okrsky se opravdu tvořily fronty a volební entuziasmus byl všudypřítomný. Zaměstnanci se nám chlubili pomalovanými prsty a dělali li si legraci z těch spolupracovníků, kteří z jakéhokoliv důvodů volit nebyli. Náš noční strážce šel do volební fronty už před sedmou hodinou ranní, aby náhodou nebylo ponecháno něco náhodě. Volit byla i naše kuchařka, což jsou všechno lidé, kteří byli zaškatulkování jako nevzdělaná masa, která k volbám nepůjde. Šli a nejen oni, což budoucímu prezidentovi snad dodá mandát, který k obnově země potřebuje. Už na předvolebních mítincích, které jsem ze zvědavosti navštívil mi lidé přišli opravdu volebně zapálení a skandovalo se opravdu upřímně. Klaka vidět nebyla.

Samozřejmě nejde očekávat, že volby byly zcela fair a podle všech zvyklostí na jaké jsme během voleb zvyklí v Evropě. Ale snad jen nenapravitelný idealista by očekával, že za absolutně nestandardních podmínek půjde zorganizovat zcela standardní volby. Prvním problémem je, že tyto volby rozhodnou obyvatelé Kábulu a pár dalších větších měst jako jsou Mazar-e-Sharif a Herat. Volební účast na vesnicích a jihu Afghánistánu se očekává výrazně menší než ve velkých městech na severu Afghánistánu. Patrně se nepodařilo zabránit spoustě lidí, aby nevolili vícekrát. Sám jsem potkal v ulicích minimálně tři lidi, kteří se mi podobným kouskem chlubili.

K tomuto volebnímu nešvaru se váže aféra kolem bojkotu voleb ze strany patnácti kandidátů na prezidenta, kteří dvojí volbu některých voličů uváděli jako hlavní důvod pro bojkot. Důkazem, že daný volič odvolil je prostřihnutá volební karta a palec pomalovaný těžce omyvatelným inkoustem. Volební karta je samozřejmě důležitá, nicméně nebylo až tak velkým problémem shromáždit vícero karet v jedné kapse. A nejen od rodinných příslušníků. S volebními kartami se obchodovalo a slyšel jsem o několika cizincích, kteří si volební kartičku koupili jako suvenýr. Pravdou je, že volebního práva si Afghánci patrně velmi cenili, protože cena volební kartičky na černém trhu nebyla nižší než sto dolarů.

Proto se voličům, kteří už splnili svou povinnost natírali prsty nesmazatelným inkoustem, což mělo zamezit dvojímu hlasování. Ne vždy se to povedlo, protože palec pomalovaný šel nezřídka velmi rychle umýt a jako prací prostředek stačila slina majitele. Kuriózní mi přišlo vysvětlení. UNAMA, agentura spojených národů zajišťující volby, přišla s vysvětlením, že do každého volebního okrsku byly distribuovány dvě sady fixů. Jedna na psaní do papírových archů a jedna na začerňování prstů. No a podle UNAMY se nestalo nic více, než že členové okrskové komise fixy zaměnili. Slyšel jsem ovšem i jiné vysvětlení, které ale nebylo zveřejněno na žádné z oficiálních tiskových konferencí. O tom, že Fixy jsou špatné a omyvatelné se vědělo od začátku. Byly nicméně darem Indické vlády a UNAMA neměla peníze na jiné a tak nezbylo než použít darované a doufat, že si toho nikdo nevšimne. Trošku přitažené za vlasy mi přijdou oba pokusy o vysvětlení, ale přesto si troufám tvrdit, že množství lidí, kteří hlasovali vícekrát nebude nikterak výrazné a neměli by tito voliči výrazně narušit poměry mezi kandidáty. Nehledě k tomu, že dvojích hlasů přibylo pravděpodobně úměrně všem kandidátům.

Taky by šlo cynicky říct, že volební akt provedený jedním člověkem, který vlastní vícero volebních průkazů není ničím jiným než drobným posunem od přímé demokracie k demokracii nepřímé.

Jsem ovšem přesvědčen o tom, že přes problémy, které tyto volby sebou přinesly se jednalo o úspěšný podnik a Afghánistán si je může zapsat do svých dějin s pozitivní konotací. Jenom na závěr podotýkám, že celý článek jsem psal den po volbách a ve velikém překvapení a radosti z toho, že volby nepřinesly žádné opravdové problémy, které nemálo lidí v této zemi očekávalo. Okrskové komise nevyletěly do vzduchu. Po urnách na oslech se víceméně nestřílelo. A kandidáti volby bojkotovali, ale nebrali útokem. To všechno mi přijde jako dobrý výsledek.

Do konce voleb ještě chybí sečtení všech hlasů a potvrzení výsledků, ale ze všeho nejvíce tyto volby potřebují uznání porážky od opozice a alespoň minimální loyality ze strany ostatních poražených kandidátů a regionálních vůdců. Prostě smíření se statem quo a soustředění sil na opoziční práci a příští volby. Trošku se obávám, že tohle by mohlo být u Afghánců problémem.