Inflace

Vysvětlení, že levné brambory v květnu ještě byly staré, zatímco v červnu se již kupovaly brambory nové, dražší, nedává odpověď na záhadu, že nás loni v červnu přišly nové brambory na patnáct korun čtyřicet devět haléřů, tedy zhruba o devět korun méně než letos. Co do chuti byly ty letošní červnové brambory stejné jako ty loňské, jejich hodnotu sotva mohl ovlivnit nevýhodný kurz dolaru a tak zajímavou cenu nezbývá než připsat neviditelné ruce trhu. Prostě jsme letos byli ochotni zaplatit za nové brambory o devět korun více, než loni.

Pak jsme si ovšem inflaci způsobili sami a co je horší, pokazili jsme ideální řadu makroekonomických čísel, kterými se chlubí vláda. Zatímco premiér ve středu ve sněmovně plesal nad nízkou inflací, statistický úřad právě ohlašoval její zvýšení o pět a půl procenta. Že jsme lehkovážně brali do košíků drahé brambory (ale také čerpali drahý benzín, či pořizovali drahé zahraniční rekreace) pak asi souvisí s tím, že nám narostly příjmy. Pokud si za více peněz budeme pořizovat nikoli více brambor, ale brambory dražší, asi se naše životní úroveň zvyšovat nebude a ekonomům způsobíme vrásky.

Jak ovšem odolat těm novým bramborám, ale aktuálně také vepřovému, jižnímu ovoci a čerstvé zelenině? Zřejmě bychom měli být varováni před produkty, jejichž konzumací škodíme ekonomice. Jinak hrozí, že náš jídelníček vedle inflace měny způsobí ještě i inflaci slov, kterými nám vláda vysvětluje, jak se nám skvěle vede.

Jak ovšem odolat těm novým bramborám, ale aktuálně také vepřovému, jižnímu ovoci a čerstvé zelenině? Zřejmě bychom měli být varováni před produkty, jejichž konzumací škodíme ekonomice. Jinak hrozí, že náš jídelníček vedle inflace měny způsobí ještě i inflaci slov, kterými nám vláda vysvětluje, jak se nám skvěle vede.