Indonézská armáda se stahuje z Acehu

Podívejme se nejdříve na důvody, jež vedly k dlouholetým bojům. Jeden z hlavních se jmenuje: ropa. Jsou tam velká naleziště, což znamená, že z nich mohou plynout obrovské peníze. Separatistům se nelíbí, že o nich rozhoduje Jakarta.

Další důvod souvisí s charakterem země. Indonézie se často označuje jako největší země islámského světa. Má skoro 240 miliónů obyvatel. Ti ale žijí na čtrnácti tisících ostrovech a mluví zhruba třemi sty jazyky. Vláda se sice snaží vytvářet společnou identitu a chce, aby se lidé učili jeden společný jazyk, jenomže i tak je tato země ukázkou různorodosti.

Třetím důvodem separatismu byly v minulosti špatné vlády v Jakartě, které neměly daleko k totalitě ani k agresi - a dostávaly se k moci zpravidla vojenským převratem. Kromě toho byly pověstné obrovskou korupcí a útlakem jednotlivých komunit. Jednou z jejich obětí se stal Východní Timor, který Jakarta dlouhá desetiletí naprosto surově okupovala, a když musela ustoupit mezinárodnímu tlaku a povolila tam referendum o nezávislosti, docela programově zavřela oči a tvářila se, že nic nevidí. Ve Východním Timoru začaly totiž řádit polovojenské milice, které vraždily doslova na potkání. Zbraně měly od indonézské armády.

Východnímu Timoru se podařilo osvobodit v roce 1999. Už tehdy se ozývaly názory, že další na řadě bude Aceh. Mezi oběma provinciemi byly ale dva zásadní rozdíly. Východní Timor je křesťanský, Aceh muslimský. Východní Timor je chudý, Aceh bohatý. Bylo tedy jasné, že Jakarta se Acehu jen tak lehko nevzdá. Kdyby se totiž odtrhla i tato provincie, mohl by (podle ní) nastat rozpad celé Indonézie. Mimochodem, i proto se vláda zuby nehty držela Východního Timoru - podobně jako se Rusové drží Čečenska.

Žádný rozpad země se ale nekonal - ačkoliv separatisté v Acehu měli pocit, že nastal precedent, který si tak dlouho přáli. Tvrdí, že jejich území se ve skutečnosti nikdy nemělo stát součástí Indonézie, protože nebylo pod koloniální správou Holanďanů. Existoval tam přece samostatný sultanát. Mimochodem, neoficiální separatistickou armádu pod názvem Hnutí svobodný Aceh založil v roce 1976 potomek posledního sultána.

Jeho záškodnická armáda čítala zpočátku 150 bojovníků, Jakarta ji ale nedokázala porazit. Těšila se totiž podpoře místního obyvatelstva, a to je věc, kterou ani Machiavelli nepodceňoval. V posledním období měli separatisté už několik tisíc mužů a stále dokonalejší zbraně. A právě na smutném příkladu Čečenska začala vláda v Jakartě chápat, že cesta násilí asi nikam nevede.

Dohodu by se nicméně těžko podařilo dosáhnout, kdyby do celé záležitosti nevstoupila takříkajíc "vyšší moc". Minulý rok v prosinci zaplavila provincii vlna tsunami, všude ležely tisíce mrtvých a hrůza katastrofy pomohla aspoň na čas překonat vzájemný odpor. Z čistě praktického hlediska musely indonézské jednotky a separatisté spolupracovat při rozdělování humanitární pomoci a při záchranářských akcích.

Tak jako dvojice zemětřesení v Turecku a v Řecku pomohla aspoň částečně překonat dlouholeté nepřátelství mezi těmito národy, cosi podobného nastalo v Acehu. Od ledna začaly probíhat (nejdříve nesmělé a potom seriozní) rozhovory. Ty nakonec vedly až k mírové dohodě, jež byla podepsána minulý týden v Helsinkách (za asistence bývalého finského prezidenta Ahtisaariho). A zatím se zdá, že tato dohoda znamená zásadní zlom.

Separatisté se smířili s autonomií místo nezávislosti. Nyní mají složit zbraně, dostanou amnestii a mohou založit politickou stranu, jež bude prosazovat svoje představy poněkud civilizovanějším způsobem. Bojovníci dostanou pozemky, na kterých mohou začít hospodařit. Jakarta propustí politické vězně a nyní učinila vstřícné gesto, když začala stahovat armádu - oficiálně se k tomu totiž zavázala až od září. V provincii si nechá 14 a půl tisíce vojáků a 9 000 policistů. Hlavně ale odejdou speciální jednotky, zaměřené na boj proti separatistům. Do oblasti přijdou navíc mezinárodní pozorovatelé. Šéf separatistů ovšem zdůrazňuje, že zbraně musí složit i provládní milice - zjevně se obává, že by mohly sehrát podobně negativní úlohu, jako ve Východním Timoru.

Pokud se podaří vyřešit problém Acehu, bude to mít blahodárný vliv i na boj proti islámskému terorismu. Usáma bin Ládin má samozřejmě eminentní zájem na navázání kontaktů se separatisty. S některými skupinami se mu to prý dokonce podařilo, což vedlo k teroristickým útokům na ostrově Bali v roce 2002. Urovnání konfliktu je tedy nejen v zájmu Jakarty a místních obyvatel, ale zjevně i v zájmu širším - tedy i našem.