Indonésie má prezidenta

Země, kterou v poledních desetiletích sužovala Suhartova diktatura, asijská finanční krize konce 90. let, četné etnické konflikty i dvě katastrofální tsunami, tak udělala další krok k dlouhodobému zklidnění. Prezident Judhojono byl totiž v roce 2004 první přímo a demokraticky volený prezident, který si během posledních pěti let vytvořil slušnou reputaci nezkorumpovaného muže a rozvážného vůdce.

Jeho vítězství nebylo tak jednoduché - proti němu kandidoval jeho dosavadní viceprezident Jusuf Kalla a také bývalá prezidentka Megawati Sukarnoputriová. Judhojonovi se však nakonec podařilo získat hned v prvním kole 60 procent hlasů, a druhé zářijové kolo tak pravděpodobně odpadne.Definitivní výsledky však budou známy až za dva týdny. Nezapomínejme, že Indonésie je dvousetmilionová země, která se rozkládá přes tři časová pásma a leží na více než 17 tisících ostrovech.

Je zajímavé i příznačné zároveň, že všechny tři kandidátské dvojice zahrnovaly někoho s armádním původem. Samotný Judhojono je bývalý generál, který mimo jiné v 90. letech vedl indonéskou misi v Bosně. Ovšem oba jeho protikandidáti si přibrali jako potenciální viceprezidenty muže s minulostí vysoce postavených důstojníků. To pravděpodobně není náhoda, protože Indonésie je země, jejíž obyvatelé touží po klidu.

Indonésii dlouhé léta trápily nejrůznější etnické konflikty, například v Acehu, Irian Jaye, na ostrově Kalimantan nebo na Východním Timoru, který nakonec získal samostatnost. Některé z těchto problémů pomáhal vyřešit právě prezident Judhojono, například právě uzavření třicetileté války v Acehu. Pod jeho vedením země, která byla ještě v 90. letech považována za velmi nestabilní, se nyní naopak vyznačuje poměrně klidným a nadějným vývojem.

Indonésie má však i jiné problémy, než jen bezpečnostní, a právě v těch se voličům dosavadní prezident zdál být lepší než jeho protikandidáti i s jejich důstojnickými viceprezidenty. Jde především o korupci a také o hospodářský rozvoj. Indonésie patří podle statistik k vůbec nezkorumpovanějším zemím vůbec, a prezidentovi se podařilo vytvořil dojem, že on sám je uprostřed této zkaženosti zcela čistý. Bylo pro něj nepříjemným zádrhelem, když jeden ze skandálů praskl i na jistého vysoce postaveného představitele centrální banky. Dotyčný bankéř byl totiž otcem prezidentova zetě. Zkorumpovaný úředník byl nakonec odsouzen k vysoké pokutě a několikaletému věznění - což nakonec prezidentovi v očích veřejnosti pomohlo, protože za jiných okolností by pravděpodobně prezidentův příbuzný potrestán nebyl.

Indonésii samozřejmě postihly dopady současné světové krize, ale odborníci se shodují, že někteří z partnerů Indonésie jsou na tom o poznání hůře, a tak lze politiku prezidenta Judhojona hodnotit pozitivně. Judhojono si za viceprezidentského kandidáta nezvolil svou dosavadní dvojku Jusufa Kallu, který se proto rozhodl kandidovat samostatně, nýbrž bývalého guvernéra centrální banky Boediona. Ten je považován za pragmatického reformátora, který rozumí ekonomice a usiluje o ekonomické reformy. Tím Judhojono dal najevo, že právě tímto směrem bude kráčet v příštím volebním období.

Prezident i jeho viceprezident se však setkají s některými problémy, kterým uniknout nelze. Parlament, který byl zvolen před třemi měsíci, je mnohem fragmentovanější než dříve, a i prezidentova Demokratická strana je považována za zkorumpovanou - nedávno se například zasadila o to, aby zákonem omezila nezávislou protikorupční agenturu, která politikům a statním úředníkům účinně šlapala na paty.

O Indonésii v médiích příliš často neslyšíme, přestože jde o jednu z nejlidnatějších zemí vůbec. Pozornost však nepochybně vyvolal velký teroristický útok v roce 2002 na Bali, opři kterém zemřelo více než 200 lidí. To otevřelo otázku, nakolik se islamistům podařilo získat vliv na tamní většinové muslimy. Organizace Džamá Islamía, která útoky spáchala, se přímo hlásila k Bin Ládinově Al Kajdě. Indonéské úřady proti teroristickým strukturám od té doby tvrdě zasahuje, ale kritici Judhojonovy administrativy zdůrazňují, že o to méně se úřady brání jakési měkké síle islamistů. Ti zatím mají celkem volné pole působnosti při propagaci svých myšlenek v zemi, jejíž islám se tradičně vyznačoval umírněností a snášenlivostí. Judhojonovou motivací byl pravděpodobně fakt, že se v parlamentu musí opírat o islámské politické strany.

S islámskou kartou se v posledních prezidentských volbách pokusil hrát i prezidentský kandidát Jusuf Kalla. Jeho manželka a manželka jeho viceprezidentského spolukandidáta se na veřejnosti zásadně objevovaly v šátku, na rozdíl od exprezidentky Megawati Sukarnoputriové nebo manželky vítěze - čistě islámský apel tedy sám o sobě vítězství ve volbách v Indonésii evidentně nezabírá.

Samotný Judhojono však musel během kampaně čelit obviněním, že je americký lokaj. On sám studoval ještě jako mladý důstojník ve Spojených státech, mluví plynně anglicky a dokonce označuje USA za svou druhou vlast. Na Západě je na rozdíl třeba od Megawati Sukarnoputriové považován za spojence a záruku toho, že Indonésie po velmi nešťastných desetiletích úspěšně přešla na stranu stability a demokracie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .