Indie na prahu nové éry

Po letech se každopádně dostává k moci Indický národní kongres, který vede původem Italka Sonia Gándhíová. Imidž ale utváří také její dvě děti: syn Rahul a hlavně charismatická dcera Prijanka, která zdědila skvělý politický instinkt předků, hlavně babičky Indíry Gándhíové a pradědečka Nehrua, který se stal po získání samostatnosti, tedy před necelými šedesáti lety, prvním indickým premiérem.

Pro Soniu Gándhíovou je vítězství obrovským zadostiučiněním, protože ještě před třemi týdny, tedy ve chvíli, kdy indické volby začaly, ji každý odepisoval. Sonia je vdovou po zavražděném premiérovi Radžívovi a její příběh zní jako z Tisíce a jedné noci. Se svým budoucím manželem se kdysi seznámila na univerzitě v Cambridge. Radžív tam sice propadl u zkoušek, ale nikoliv v jejích očích. Odešla s ním do Indie a snažila se ho přemluvit, aby se nevěnoval politice. Měla zlou předtuchu po tom, co byla jeho matka Indíra Gándhíová zrazena osobními strážci a zavražděna. Radžív ale svou ženu neposlechl, stal se premiérem a v roce 1989 se stal i on obětí sebevražedného útoku, tentokrát ze strany fanatické tamilské separatistky.

Sonia Gándhíová se potom stáhla do ústraní s pocitem životní tragedie, neboť její zlá předtucha se naplnila. Po osmi letech se ale dala přemluvit k tomu, aby se alespoň jako symbol zapojila do kampaně Indického národního kongresu. Hlavní vliv na ni měla prý už tehdy dcera Prijanka. Kuriózní bylo to, že Sonia mluvila sice pěti jazyky, hindština mezi ně ale nepatřila. Krátké projevy četla kostrbatě a měla je napsané latinkou.

V nynějších volbách bylo už ale všechno jinak. Sonia všude prohlašovala "jsem Indka", naučila se velmi dobře domácí jazyk a její dvě děti se staly doslova hvězdami v této miliardové zemi. Vládní straně premiéra Vádžpejího nakonec nepomohlo neustálé omílání faktu, že opozici vede cizinka. Nepomohly ani pokusy o prosazení zákona, který by cizincům zabránil získat vrcholové politické funkce.

Hlavní kartou se ale stala nakonec skvěle promyšlená kampaň, která využila nespokojenost miliónů chudých lidí. Vládní strana vsadila spíš na majetné, burcovala přívržence pod heslem "Zářící Indie", zdůrazňovala úspěchy reforem a fakt, že vysoké školy chrlí každoročně 2 milióny absolventů. Prohlašovala, že Indie je "on line", jinými slovy, že se z ní stává moderní velmoc, připravená čelit výzvám globalizovaného světa. Ilustrovat to měla počítačová hlasovací zařízení, jež automaticky sčítala volební výsledky.

Sonii Gándhíové ale stačilo suše konstatovat, že "Indie vůbec nezáří", že reformy pomohly jenom části obyvatel a že v chatrčích chudáků žádná změna nenastala. Dílo zkázy pro vládní stranu potom dokonala pozoruhodná skutečnost, že na rozdíl od Evropy či Ameriky, v Indii chodí k volbám hlavně chudina, zatímco bohatší lidé mají tendenci zůstat doma.

Pro premiéra Vádžpejího se staly nečekané výsledky studenou sprchou. Prakticky okamžitě podal demisi. Sprcha přitom nezasáhla jenom jeho, ale také například burzu. Akcie padaly střemhlav dolů a podobný bungie jumping zasáhl i kurz domácí měny: rupie. Investoři totiž pochopili, že je v nejbližší době nečeká nic dobrého. Proč? Na to je jednoduchá odpověď:

Vítězství Gándhíovské rodiny vynese k moci také levicové strany, tedy kromě socialistů i zaťaté komunisty. Ti se v Indii nadále hlásí k marxismu. Přestože z 545 parlamentních křesel obsadí jenom 33, mohou diktovat svoje požadavky. Znamená to, že se zastaví (nebo aspoň výrazně zpomalí) privatizace, zvýší se práva zaměstnanců a naopak přistřižena budou křídla podnikatelů.

Zatím je otázka, jak se projeví indická změna stráží v zahraniční politice. Indie nemá dobré vztahy hlavně s Čínou a Pákistánem. Co se týče Číny, kritici tvrdí, že nyní bude Indie "off line", její reformy se zpomalí a slibný ekonomický nástup skončí jako falešný start. Jinými slovy, že hospodářsky kvetoucí Číně nedokáže konkurovat. Populárně to vyjadřují tvrzením, že pro Indii nastal konec počítačů a konec Coca Colly.

Co se týče islámského Pákistánu, vztahy s ním byly v posledních letech napjaté. Obě země se ocitly až na pokraji války, kterou se ze všech sil pokoušejí vyvolat islámští teroristé. V posledních měsících se situace zlepšila, ale k normálu má daleko. Indický národní kongres se bude nejspíš snažit o pokrok, což ale nebude vůbec jednoduché, protože se okamžitě stane terčem zdrcující kritiky domácích nacionalistů.

Co tedy přinese budoucí pětiletá vláda Indického národního kongresu s komunisty, to je zatím ve hvězdách. Jisté ale je, že Gándhíovská rodina prožívá v této zemi skoro zázračný comeback. A je třeba jí popřát, aby se tentokrát žádné zlé předtuchy nenaplnily.