Indie chce na Měsíc

... a nevylučuje přitom ani výpravy pilotované. Prvním krokem na cestě k "indickému Měsíci" je sonda nazvaná Chandrayaan-1, což se nejčastěji překládá jako Měsíční loď 1. Má vážit přes 500 kilogramů a bude obíhat našeho kosmického souseda po dva roky ve výšce asi 100 kilometrů. Vědecký náklad se zatím upřesňuje, podle všeho však na palubě budou citlivé kamery pro pořízení přesných digitálních map ve viditelném a infračerveném světle, rentgenový a gama spektrometr pro geologický průzkum. Start by se měl uskutečnit roku 2007 nebo 2008. V současnosti již údajně běží konstrukční práce a připravuje se výstavba nového řídicího střediska pro meziplanetární lety v Tavarakere nedaleko Bangalore. Hlavním vědeckým cílem mají být geologické výzkumy a mapování. K vypuštění poslouží zatím nejsilnější indická raketa, třístupňová PSLV (Polar Satelite Launch Vehicle). Kvalitu tohoto nosiče prověřil mimo jiné i zatím poslední úspěšný start letos v červnu, kdy na oběžnou dráhu vynesla dva satelity.

Indická vláda nabídla účast také dalším zemím, zájem už projevily vědecké instituce z 20 států, včetně USA, Kanady, Francie, Anglie, Německa a Bulharska. Po dalším výběrovém kole zůstalo přibližně 10 kandidátů, mezi nimi také bulharské zařízení pro měření radioaktivity. Několik přístrojů dodá Evropská kosmická agentura (ESA) - podle všeho půjde o duplikáty zařízení současné evropské lunární sondy SMART-1. Patrně se účastní také americká NASA, která si při této misi chce ověřit některé poznatky důležité pro její vlastní lunární program. Zatím poslední informace mluví o miniaturním aperturním radaru SAR a souboru přístrojů pro mineralogické mapování. Američané chtějí v přibližně stejné době vyslat k Měsíci svou mapovací sondu Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), porovnání údajů z obou automatů by tedy mohlo vědecký přínos těchto expedic zmnohonásobit. Cena mise se odhaduje na téměř 90 milionů dolarů, nepříliš bohaté Indii tedy zahraniční peníze přijdou více než vhod.

Indové se nijak netají, že jednou misí to skončit rozhodně nemá. Pokud bude Chandrayaan-1 úspěšný, chtějí zkoumat také Mars a Venuši - především ale prohlubovat své znalosti Měsíce. Podle vyjádření představitelů indického kosmického programu by do roku 2015 následovala další lunární mise, spočívající patrně v přistání automatu a odběru vzorků. Mluví se ale i o pilotovaných výpravách.

Cílem mise bude především geologický průzkum a mapování Měsíce|foto: ESA

Jakkoliv vypadají tyto plány dost nadsazeně, Indii nelze upřít cílevědomou snahu zařadit se mezi kosmické velmoci. Po trpělivém úsilí trvajícím už od 60. let minulého století má dnes nejen rakety schopné dopravovat satelity na nízkou oběžnou dráhu s malým sklonem k rovníku, ale může vypouštět družice také na polární dráhu, a dokonce i na geostacionární dráhu ve výšce 36 000 kilometrů. Její kosmonauti létali v amerických i ruských lodích. Země připravuje testování návratového pouzdra, které by mělo být prvním krokem ke konstrukci vlastní pilotované lodi. Podle prohlášení čelných představitelů indické kosmické organizace ISRO se země pod Himálajemi chce stát čtvrtou zemí, která dokáže dopravit člověka do vesmíru.

Teprve budoucnost ukáže, co z těchto plánů bude Indie schopná uskutečnit. Nepochybně se ale už nyní přiřadila k Číně a Japonsku, které rovněž nehodlají hrát v kosmonautice druhé housle. Ostrý kontrast s poněkud stagnujícím americkým, ruským a evropským kosmickým výzkumem jako by ilustroval, že Asie se opravdu stává tygrem - nejen ekonomickým.