Indie a Pákistán – bratři ve při

Zatímco ale milosrdný monzun přináší vyprahlé zemi a jejím obyvatelům spásu, dlouhotrvající napětí mezi dvěma státy tu a tam přerůstá v násilí. Ani 60 let samostatné existence nedokázalo odstranit nedůvěru a podezíravost na obou stranách hranice. Příčiny se zdají být až průzračně jasné – jedná se o tragické dědictví krvavého rozdělení Britské Indie.

Řešení se ovšem zatím stále nenabízí. Jako by se obě země ocitly v začarovaném kruhu, z něhož není úniku. A třebaže se nám jejich nevyřešené problémy mohou zdát velmi vzdálené a cizí, raději se nemylme. Hranice Indie a Pákistánu dnes představují jednu z nejnebezpečnějších oblastí světa. Vždyť právě zde může takřka kdykoliv vypuknout konflikt globálních rozměrů.

Zapomeňte na Kašmír. Ten je jen zástupným problémem a symbolem nenávisti. Kořeny sváru ve skutečnosti sahají mnohem hlouběji do minulosti. V polovině 16. století se převážně hinduistická Indie ocitla pod nadvládou muslimské dynastie tzv. Velkých Mughalů. Brzy se jim podařilo vybudovat obrovskou a mocnou říši, která dominovala celé oblasti na příštích 200 let. Na jejích troskách vyrostla počátkem 19. století nejvýznamnější britská kolonie, která však zdědila pluralitní a multireligiózní společnost.

Britové po nějakou dobu úmyslně ignorovali protikladné požadavky jednotlivých náboženských komunit. Jejich primární zájmy byly ekonomické a nechtěli se namočit v nekonečných náboženských sporech. Události prvních desetiletí 20. století ovšem jasně odhalily krátkozrakost takového přístupu. V indické společnosti narůstaly nacionalistické vášně – třebaže byly namířeny proti britské koloniální správě, náboženství nemohlo zůstat stranou. Brzy se vytvořily dva nepřátelské tábory bojující za svobodu, ovšem jejich představy o konkrétní podobě této svobody se výrazně lišily.

Na jedné straně barikády se ocitli zástupci Indického národního kongresu, jejichž cílem byla Indie sekulární, která by se stala domovem pro všechny náboženské komunity. Na straně druhé se pod vedením Muslimské ligy zformovala skupina hájící zájmy indických muslimů. Mezi nimi bezradně přešlapovali Britové, snažící se se ctí a s co nejmenšími škodami opustit kdysi bohatou kolonii, jejíž udržování se ovšem dávno stalo neúnosným a velmi nákladným břemenem. Díky vyčkávací britské taktice mezitím politické ambice Muslimské ligy vykrystalizovaly v jasně formulovaný požadavek na samostatný stát. Tak se zrodila idea Pákistánu.

K rozdělení Britské Indie na dva nezávislé státy došlo 15. srpna roku 1947. Spolu s ním nastal i nejmasovější exodus v dějinách, když se přes nově vytyčené hranice v obou směrech přesunulo mezi 10-15 miliony lidí. Dlouhodobě narůstající napětí tehdy s netušenou silou vybuchlo a v nastalém chaosu zahynul možná až 1 milion migrantů hledajících nový domov podle své náboženské příslušnosti. Osudy a vzájemné vztahy obou států jednou provždy poznamenala krev těchto nevinných obětí.

Budova pakistánské vlády.|foto: Martin Dorazín

Tragická zkušenost rozdělení měla za následek vzájemnou nedůvěru na obou stranách hranice. Ta s občasnými nadějeplnými – ačkoliv krátkodobými – výkyvy de facto trvá dodnes. Přímými projevy této nedůvěry byly i tři válečné konflikty Indie a Pákistánu. První se rozehrál již v roce 1947 v tzv. válce o Kašmír. Po zásahu Organizace spojených národů sice o rok později utichl, otázka sporného kašmírského území, na nějž si činí nárok oba znepřátelené státy a oba také jeho části okupují, však vyřešena nebyla. Kašmír se naopak stal jakýmsi ventilem, skrze nějž utajovaná nenávist a nedůvěra vyvěrá na povrch. Anebo může být chápán jako prokletí, které je zas a znovu vyslovováno, objeví-li se na obzoru vzájemných vztahů slaboučký záblesk naděje.

Druhou válku vyprovokovaly mocenské ambice Pákistánu v roce 1965, ale i ta skončila vojenským patem. Třetí konflikt, odehrávající se v roce 1971, se stal známým jako válka o Bangladéš a Indie v něm poprvé ve své historii zaznamenala přesvědčivé vítězství. Pákistán byl ponížen v očích svých občanů i zahraničních spojenců a tato traumatizující zkušenost sotva mohla přispět k odstranění nedůvěry. Naopak, diplomatické přestřelky mezi oběma státy jsou i dnes na denním pořádku a čas od času přerůstají v řinčení zbraní a mobilizování armád podél dlouhé společné hranice.

Od druhé poloviny 90. let navíc Indie i Pákistán disponují jaderným arzenálem, a tak se v každém jejich konfliktu ukrývá hrozba netušených rozměrů. V posledním desetiletí se velkým problémem rovněž staly četné případy teroristických útoků muslimských radikálů v indických městech. O tom, že jsou mnohé z nich financovány či dokonce naplánovány militantními islámskými organizacemi sídlícími v Pákistánu, pochybuje jen málokdo. Jak velkou podporu jim poskytuje nechvalně proslulá pákistánská výzvědná služba, zůstává ovšem předmětem spekulací – přesněji řečeno indického obviňování a kategorického popírání ze strany Pákistánu. Naděje na vyrovnání napjatých vztahů obou zemí a vyřešení mnoha problémů, v čele s tím kašmírským, je tedy bohužel zatím stále v nedohlednu.

Seriál Indie mezi tradicí a modernitou vysíláme v magazínu o světě Sedmý světadíl.