Indická železnice klopýtá na cestě do 21. století. Navíc podfinancovaná a přetížená

7. červenec 2024

Indie patří mezi největší železniční velmoci světa. Zemi protíná přes 68 tisíc kilometrů tratí a přes 128 tisíc kilometrů kolejí, které tvoří páteř dálkové přepravy. „Ocelová obruč“ tak obepíná vlastně celý subkontinent. Indická železnice je bez velkého přehánění stát ve státu – dává práci 1,4 milionu lidí a je devátým největším zaměstnavatelem na světě. Po čínských drahách je zřejmě druhým největším dopravcem.

Technický stav indické železnice je ale špatný. Navzdory vychloubání současné vlády, která nedávno představila moderní soupravy Vandé Bhárat.

Cestování na indické železnici je ale trochu jiné. A to se přitom díváme do útrob třetí klimatizované třídy (3AC), která tvoří jakýsi zlatý střed, co se týče míry luxusu, a bez platné rezervace v ní teoreticky vůbec není možné cestovat.

Třídy
Indické dráhy rozlišují celkem přes 10 různých tříd, v každém jednotlivém vlaku jich ale obvykle bývá maximálně 5. Nejobvyklejší sestava je první, druhá a třetí klimatizovaná třída (1AC, 2AC, 3AC), kde musí mít cestující rezervaci a má lehátko. Rezervace je nutná taky do neklimatizované lehátkové třídy označované na 2nd class sleeper (SL). Nejnižší třída pak bývá označovaná jako second unreserved nebo general class, lidově je pak častěji jako chicken class – kdo se vejde ta má platnou jízdenku (bez rezervace), ten může jet. Výrazně se liší kvalita i cena – nejvyšší třída je cenově srovnatelná s letenkou nebo i dražší, v nejnižší třídě můžete přejet půlku Indie za řádově stovky korun.

Navzdory slibům premiéra Naréndry Módího o investicích do infrastruktury se zatím nepodařilo realizovat ani jednu část ambiciózního plánu na vybudování páteřní sítě vysokorychlostní železnice.

Zatímco na současných tratích mohou vlaky jezdit maximálně 160 kilometrů za hodinu a v praxi je limit spíš 130 a průměrná rychlost většinou někde kolem 80, vlaky E5-Šinkansen by měly jezdit až 320 kilometrů za hodin. Na první trasu mezi Bombají a Ahmedábádem – městem, kde premiér Módí politicky vyrostl a kde dnes stojí například i největší stadion na světě Naréndry Módího –, měly vyjet už předloni k 75. výročí indické nezávislosti.

Teď to vypadá, že teprve v roce 2026 se podaří dokončit první úsek celé pětisetkilometrové trati. A podobná zpoždění nabírají i další plánované trasy.

Modernizaci přitom indická železnice nutně potřebuje. Kvůli přetížení sítě a nedostatečnému financování má indická železnice problém s údržbou stávajících tratí i vlaků.

Indické dráhy ale musíte mít rádi

Indická železnice nesporně čelí obrovským problémům a podobných snímků zaneřáděných nebo přelidněných vlaků a stížností na kvalitu služeb je možné najít nepřeberné množství. Nic z toho ale nevystihuje, čím je indická železnice především - samostatným, barvitým a v mnoha ohledech unikátním světem na kolejích, který nikdy nepřestane udivovat.

Poslechněte si celý pořad Za obzorem, který vás zavede na nástupiště indických měst, do přeplněných vagonů i do nádražních bufetů. Připravil Ondřej Himmer, vysíláme v repríze.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.