Index vnímání korupce a hříšní lidé státu českého

Otázkou zůstává, zda této snaze ODS nechybí v očích voličů punc dostatečné důvěryhodnosti.

V jednom ze svých aktuálních prohlášení ODS připomíná fakt, že za vlády sociálních demokratů se Česká republika v indexu vnímání korupce podle Transparency International propadla o pětadvacet míst hlouběji a řadí se mezi čtyři největší hříšníky Evropské unie. Prohlášení vyvolává dojem, že v první polovině devadesátých let zde panovala růžová situace, kterou postupně zničili až Zeman, Špidla, Gross a Paroubek. Uštknutí sociálních demokratů je jistě zasloužené: když Miloš Zeman před lety dostal sociální demokraty do vlády, v neposlední řadě si pomohl slogany o akci Čisté ruce, která zemi zbaví nekalých praktik úplatnosti a klientelizmu. Že se tak nestalo, je nasnadě i bez řebříčků Transparency International: stačí se podívat na nejnovější dění kolem vydávání lukrativních pozemků, které stálo funkci ministra zemědělství Petra Zgarbu. Otevřenou otázkou je, jaké informace dovede parlamentní komisi vypátrat v souvislosti s privatizací Unipetrolu. Financování Grossova bytu by bylo z pohledu těchto kauz jen drobnou lapálií, kdyby si sám neuškodil naivně pojatým příběhem o strýci s penězi v igelitce. Ale stejně dobře. Aspoň víme, za co všechno lze vyštvat vládního činitele z úřadu.

Nicméně - sociální demokraté se vzorem čistoty nestali, ač je dnes Gross pouhým advokátním koncipientem a Zgarba se ztrátou ministerské funkce přišel i o pozici krajského volebního lídra.

Vraťme se k ODS, která se zaštiťuje řebříčkem Transparency International. Jako určitý rámec pro srovnání situace ve srovnatelných zemích má tabulka něco do sebe. Když jsou Rakousko, Nizozemí a Velká Británie na přelomu první a druhé desítky a Česká republika se dělí se Slovenskem o příčky čtyřicet sedm až padesát, lze z toho vyvodit obecnou představu. Co přesně ale znamená fakt, že na stejné pozici před padesátkou je také Namibie? Je to mediální zkratka sice zvučná, ale informačně téměř bezcenná. Jen málo z nás matně tuší, kde se ta země vůbec nachází. Jaké v ní panuje uspořádání, režim, kultura a tradice, ví stěží pár lidí ze sta. Je pak těžké pořadí zemí absolutizovat. Na rozdíl od dobře nebo relativně dobře měřitelných veličin růstu HDP či bilance zahraničního obchodu je index vnímání korupce z nemalé části souhrnem subjektivních dojmů dotázaných. Zejména představitelů podnikatelské sféry a analytiků hodnotících danou zemi. Jejich domácí část přitom nemá ani zdání o parametrech Namibie, Hondurasu nebo Barmy. Vycházejí jen z vlastních představ o tom, co ještě je a co už není korupce, kdo ještě je a kdo už není čistý.

Jak je to tedy s horkým kandidátem na ministra financí Vlastimilem Tlustým? Je v pořádku, že nechce prozradit kdo a za jakých podmínek mu půjčil nemalou sumu na jeho vilu? Je v pořádku, že Česká konsolidační agentura, jejíž dozorčí rady je Tlustý předsedou, postupuje pohledávky skupině PPF, která ovládá banku, poskytující obrovský úvěr firmě, v jejíž vedení zasedá paní Tlustá?

Vlastimil Tlustý tlak médií ustál. Zůstává hlavním ekonomickým expertem ODS a stínovým ministrem financí. Jestliže to všechno je podle domácích hodnotitelů v pořádku, pak by snad Česká republika mohla a měla být v uvedeném řebříčku ještě níž, než je teď, protože švédská, norská, islandská ale také německá kritéria tak benevolentní nejsou. Jestliže to ale podle dotázaných v pořádku není, Česká republika není v řebříčku tak hluboko zdaleka jen kvůli Grossově a Paroubkově vládě. Nejde přece o vnímání korupce jen na úrovni vlády a ministerstev,ale v celé zemi. Sociální demokraté s lidovci a US-DEU nesou část odpovědnosti. Spousta prostoru pro korupci je i v regionální a komunální sféře, kde už delší dobu hraje velký part právě ODS.

S další relativizaci přišla samotná česká sekce Transparency International v tiskové zprávě, která dokonce vůbec nemluví o zhoršení pozice České republiky, ale o stagnaci, zastíněné neustálým zlepšováním situace u dalších nových členů Evropské unie. Nepřímo tak nabádá vzpomenout si, proč se to vlastně ODS před lety dostala do opozice, kde opět těsně před volbami ztrácí náskok. Vzpomenout si na Lájose Bácse a neprůhledné financování strany, na Miroslava Macka a Knižní velkoobchod, na nesmrtelný, ale smrtící výrok zakladatele, dnes čestného předsedy ODS Václava Klause, který prý neumí rozeznat špinavé peníze od čistých. Dokud si tedy ODS neuklidí před vlastním prahem, jsou apely jalové. Stejně jako útoky ministra Ratha na VZP, které budou peníze scházet i pod dohledem nuceného správce nebo pod novým vedením, ale dostane je od státu. Zatím je tedy bohužel namístě spíš velká skepse, než víra, že volby v oblasti boje proti korupci cokoliv vyřeší.