Imunita zákonodárců

8. červen 2005

Nekonečný seriál diskusí o výhodách českých zákonodárců a o jejich případném omezení, načal další kapitolu. Nutno říci, že jeho sledování vyžaduje značnou dávku otrlosti. Bez pevných nervů by divák už dávno musel rozbít pomyslné dálkové ovládání a televizi vypnout. Seriál má totiž zatím poněkud monotónní průběh s předem daným a pro slabší povahy těžko stravitelným koncem.

Politici opakovaně předkládají návrhy na omezení imunity zákonodárců, která nemá v civilizovaném světě obdoby. Většinou je návrh poslanci a senátory vítán a vždy je z nějakého absurdního důvodu odmítnut. Zkrátka politici hrají s veřejností cynické divadlo. Proto tvrdí, že se s výhradami občanů vůči rozsahu imunity ztotožňují. Zároveň však dodávají, že předkládané návrhy jsou buďto málo propracované, nebo že naopak mají příliš široký záběr. Někdy do novely úmyslně zařadí takovou pasáž, která je naprosto nepřijatelná a poslouží jako pádný argument, proč hlasovat proti. Zkrátka politici vždy najdou nějakou výmluvu, proč pro omezení imunity nemohou zvednout ruku, byť by strašně chtěli. Cynická a nekonečná hra tak může pokračovat. Zároveň to znamená, že už léta platí rozsah imunity, tak jak ho upravuje česká ústava. Sporné pasáže pro připomenutí ocituji: "Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak. Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem.

Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit." Konec citátu příslušné pasáže české ústavy. Znamená to, že i nadále platí specifikum, kterým se v civilizovaném světě může pochlubit málokdo. Řeč je o doživotní imunitě poslanců a senátorů. Zjednodušeně řečeno, pokud zákonodárci spáchají v době výkonu funkce nějaký trestný čin a nebudou na základě rozhodnutí parlamentu vydáni k trestnímu stíhání, nebudou moci být za tento čin stíháni ani po vypršení jejich mandátu. Návrhů na příslušnou změnu ústavy už ve sněmovně leželo několik. Ani jeden neprošel.

Nyní do dolní komory parlamentu zamíří další novela. Vláda totiž dnes souhlasila s návrhem lidoveckých poslanců. Nejnovější pokus by měl dosavadní rozsah imunity alespoň částečně omezit. Konkrétně by hájení poslanců a senátorů mělo skončit v okamžiku vypršení funkčního období. Pokud by je tedy už předtím kolegové během řádného období nevydali do rukou orgánů činných v trestním řízení. Ostatně to mohou udělat už nyní. Rozdíl je v tom, že pokud vydání odmítnou, mají nyní orgány činné v trestním řízení definitivně smůlu. Pokud by návrh prošel, mohli by si na příslušného senátora či poslance počkat a začít ho stíhat po vypršení jeho mandátu.

Takovýto návrh se ve sněmovně už opakovaně objevil, nebyl však nikdy přijat. Přesto nezaškodí připomenout některé absurdní argumenty, které v minulosti ve sněmovně v souvislosti s omezením doživotní imunity zákonodárců zazněly. Například komunistický poslanec Vymětal tvrdil, cituji: "Na konci volebního období budou stát před poslaneckou sněmovnou a před senátem řady příslušníků policie, a jak poslanci a senátoři vyjdou ze sněmovny a ze senátu, neb jim skončil mandát, tak jim budou nasazovat klepeta." Konec citátu komunisty Vymětala. Dalším oblíbeným argumentem je osočování kritiků rozsáhlé imunity zákonodárců z populismu. Škoda, že zatím zákonodárci nenašli dostatek odvahy a místo podobných nesmyslných argumentů už dávno změny v pojetí imunity neprosadili. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by lidovecký návrh mohl dopadnout lépe. Lze si představit, že až se bude ve sněmovně projednávat, budou se politici bít v prsa a vykřikovat, že imunita se omezit musí. Zároveň lze očekávat, že z nějakého důvodu bude návrh odmítnut.

Nekonečný seriál bude moci pokračovat a unavený občan už mu nebude věnovat žádnou pozornost. Maximálně mávne znechuceně rukou a bude si myslet své o politicích a o jejich životě odtrženém od reality.

Možná, že někteří voliči dostanou další podnět k přemýšlení o tom, zda skutečně žijeme v právním státě. Pokud totiž politici mají obavu, že mohou být neodůvodněně zatýkáni a vězněni, pak je buďto v nepořádku práce policie a justice, nebo si zákonodárci vymýšlejí a zbytečně straší veřejnost, případně si z ní dělají cynickou legraci.

autor: Petr Hartman
Spustit audio