Imperiální minulost je pro Brity důležitější než evropská současnost
Britský premiér David Cameron, který byl před měsícem přesvědčivě znovu zvolen do svého úřadu, Britům slíbil, že do roku 2017 uspořádá referendum o setrvání země v Evropské unii. Švýcarský list Tages-Anzeiger se v této souvislosti pozastavuje nad tím, kdo bude oprávněn se plebiscitu zúčastnit.
Oproti dřívějším slibům totiž přijdou o právo hlasovat Britové, kteří už více než 15 let pobývají v zahraničí. Svůj hlas pro nebo proti setrvání země v Unii nebudou moci odevzdat ani cizinci žijící v Británii.
Tedy ti, kteří by zřejmě podpořili setrvání ostrovního státu v Evropské unii. Zákon o referendu povoluje hlasovat jen těm, kteří mají právo volit do dolní komory britského parlamentu. Tedy v Británii žijícím Britům a občanům Irska a zemí Commonwealthu.
„Ten, kdo dovolí hlasovat cizincům, je považován za pokrokového. O účasti na politickém životě nemá rozhodovat cestovní pas nebo původ, ale místo bydliště, reálně zaplacené daně. Tedy dnešní angažovanost ve věcech veřejných versus právo krve, které platilo ještě včera,“ píše Tages-Anzeiger.
„Jenže britské vládě se podařilo i v případě volebního práva pro cizince vytvořit naprosto zastaralou právní normu,“ konstatuje švýcarský list. O případném „Brexitu“, tedy vystoupení Velké Británie z Evropské unie, bude spolurozhodovat jen vybraná skupinka cizinců, lidí, jejichž země kdysi spadaly pod britskou korunu.
„V Británii usazení Pákistánci, Uganďané, Jamajčané a Kanaďané budou moci volit, na ostrovech trvale žijící Španělé, Poláci nebo Němci ne,“ vyjmenovává Tages-Anzeiger.
To podle švýcarského deníku dává smysl, pokud se britská politika orientuje na Commonwealth, tedy na ono Společenství národů, které vyšlo z Britského impéria a jehož součástí je dnes 53 zemí. Ten, kdo k němu patří, má v Británii volební právo. I v parlamentních volbách.
„Pokud je ale toto kritérium použito v rozhodování o evropských otázkách, jako by tím britská politika světu sdělovala: K podobě a budoucnosti Evropské unie se nevyjadřují občané států Unie, kteří žijí v Británii, ale osoby pocházející z někdejších britských kolonií. Imperiální minulost je pro nás důležitější než evropská současnost.“
Není to přitom tak, že by kabinet v Londýně neměl na výběr. Tages-Anzeiger připomíná, že když skotská vláda loni na podzim uspořádala hlasování o skotské nezávislosti, vztahovalo se volební právo na všechny občany zemí Evropské unie, kteří ve Skotsku žijí.
K hlasování se tehdy zaregistrovalo přes 94 tisíc unijních cizinců, mezi nimi i řada Poláků a Němců. Kolik jich potom skutečně šlo k volebním urnám a jak volili, to Edinburgh s ohledem na ochranu dat odmítá zveřejnit.
„Ve Velké Británii tedy bude o otázce „Brexitu“ moci hlasovat jen velmi malá skupinka přistěhovavších se občanů zemí Evropské unie: migranti z Irska, kteří sice nepatří ke Commonwealthu, ale Londýn se k nim chová jako kdyby k tomuto společenství patřili, a potom také přistěhovalci z někdejších britských území Kypru a Malty.
Ti všichni budou moci volit, pro který klub bije jejich srdce: zda pro Evropu nebo pro Impérium,“ dodává švýcarský Tages-Anzeiger.
Zpracováno ze zahraničního tisku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
