Imigrační politika USA

Měla by být otevřená pro obchod a legální migraci. Zavřená by naopak měla být pro pašeráky nelegálních přistěhovalců a drog, jakož i pro teroristy." To je jistě chvályhodné úsilí, jenom je ho těžko dosáhnout, když uvážíme, že právě tato hranice je nejfrekventovanějším místem mezi dvěma státy na světě. Výstavba zdi oddělující sever Ameriky od jihu také příliš nepomáhá řešit problém s nelegálními přistěhovalci. Pašeráci drog a teroristé si umějí najít jiné přístupové cesty do USA. Latinoameričany putující za vidinou lepšího života do Států však neodradí ani vysoká zeď ani zvýšená ostraha hranice ani skutečnost, že mohou zahynout při jejím překračování ani že jsou chytáni a posíláni zpět do vlasti.

Washington si toho je vědom a president Bush proto zdůraznil, že podepíše nový imigrační zákon, jakmile ho dostane na stůl. Americký kongres o něm začne debatovat v květnu. Někteří experti soudí, že to bude na poslední chvíli, ne-li dokonce pozdě, neboť příští rok bude zcela politický protože volební a nikdo se nebude chtít vážně zabývat tak horkým tématem.

V minulém roce však už jeden návrh nového imigračního zákona v Senátu prošel. Odmítnut byl však v Kongresu, hlavně kvůli republikánským hlasům, ačkoli byl navržen napříč stranami: demokratickým poslancem Edwardem Kennedym a jeho republikánským kolegou Johnem McCainem. McCain nyní aspiruje na republikánskou presidentskou nominaci v roce 2008, a tak se už zřejmě nebude v imigračních diskuzích příliš angažovat. Letošní verzi imigračního zákona předkládají také poslanci napříč stranami. V Kongresu mají dnes demokraté více poslanců, takže by snad mohla mít úspěch.

Ani jedna z verzí, tedy loňská a letošní, nevyhovuje ilegálním přistěhovalcům, jejichž počet, převážně z Latinské Ameriky, se odhaduje na dvanáct milionů. Zatímco loňská činila rozdíl mezi imigranty podle délky jejich ilegálního pobytu ve Spojených státech, ta nová automaticky předpokládá, že všichni budou vráceni do svých vlastí. Tedy po zaplacení pokuty, jež by měla činit přibližně 3000 dolarů. Ve své vlasti by se pak mohli ucházet o rezidenční víza do USA na šest let.

Prozatímní praxe je taková, že nelegální přistěhovalci objevení na území Spojených států, se předávají do tzv. zadržovacích středisek, odkud jsou deportováni domů. V posledních letech roste nejen počet nelegálních přistěhovalců ale také se zvyšuje tlak na jejich odhalování. Ve svém důsledku to znamená, že zadržovací střediska jsou přeplněná, občas se využívají i bývalé věznice a roste počet zařízení, která jsou v soukromých rukou. To znamená, že stát platí soukromníkům za zřízení a vedení zadržovacího střediska, což pro zadržené není většinou dobrým řešením.

Někdy dochází k zvláštním situacím. Podle stávajícího imigračního zákona nesmí být přistěhovalec bez dokumentů zadržován déle než šest měsíců. Pokud ho jeho vlast nechce přijmout, musí být propuštěn. Toho využila celá řada Kubánců, neboť Fidel Castro až na výjimky své občany zpět nepřijímá. Jiný dost častý případ popsala BBC aktivistka Nora Sándigo z organizace American Fraternity. Nepodařilo se jí zastavit deportaci 14-leté Peruánky Rosity, která žila v USA se svou matkou od svých dvou let. Její jedenáctiletá sestra, narozená ve Státech, však zůstala v Miami v péči známých. Když byla Rosita odvážena do zadržovacího střdiska, měla na rukou pouta.

Aktivista organizace Texans United for family Jay Johnson-Castro zdůrazňuje, že "Spojené státy zasílají miliony dolarů pro uprchlíky ve světě, ale ve vlastní zemi je vězní".

Bude obtížné vyřešit příliv přistěhovalců bez dokumentů do Spojených států, podaří-li se to vůbec. Jedno proroctví prý říká, že Mexičané nedělají nic jiného, než že se vracejí na svá stará území. Dnes už Mexičané nechtějí získat zpět Arizonu, Texas a další území, o něž přišli ve válce před 150-ti lety. Chtějí jen prostě žít lépe.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .