Humbuk s detektorem lži

Zdůrazňuji: zdá se. - Páni emisaři vypovídají jinak. Mají pravdu? Nevím, ale (opět:) zdá se, že jejich výpovědi se pravdě podobají méně. Dokonce velmi málo. Rozsoudit je má nikoli Bůh na nebesích, nikoli král Šalomoun, ale - detektor lži.

To je přístroj, který registruje různé fyziologické funkce, které neovládáme plně - případě vůbec neovládáme - svou vůlí. Např. tepovou a dechovou frekvenci, krevní tlak a hlavně tzv. kožně galvanický odpor (neboli elektrickou vodivost kůže). Dostane-li se vyšetřovaný do psychické tenze, registrační aparatura to nějak zaznamená. Předpokládá se, že když někdo něco zapírá a je usvědčován ze lži, dostane se do psychické tenze a aparatura to zaznamená.

Není to předpoklad zcela bezdůvodný, ale k změnám sledovaných fyziologických funkcí může docházet i z jiných příčin, než je zatloukání. Výsledek vyšetření je tedy nespecifický, a proto pro slušného vyšetřovatele či soudce nemá status důkazu. Samotné vyšetřování však může představovat stress, pod jehož tlakem vyšetřovaný může kápnout božskou. Je to humánnější než útrpné právo, které pak zrušila císařovna Marie-Terezie.

Pamatuji, že před dávnými časy tu existoval jakýsi resortní výzkumný ústav Ministerstva vnitra (rozumějme: ministerstva komunistického). V kuloárech psychiatrické branže, k níž jsem kdysi patřil, jsem se dozvěděl, že v tom ústavu hledají možnosti, jak detektor lži obelstít. Skutečně je našli a v duchu toho objevu pak trénovali špiony vysílané na Západ pro případ, že by je tam lapili a vyšetřovali pomocí detektoru.

Že si v kauze poslance Kořistky kontra emisaři ODS kdosi vzpomněl na tuto možnost, to pokládám za zajímavé, svým způsobem i groteskní, ale - prosím - úplně od věci to není. Má to už i jakýsi efekt. Poslanec Kořistka s vyšetřením souhlasí, zatímco oba emisaři ODS je odmítají. Zřejmě neprošli výcvikem zmíněného výzkumného ústavu, což je jakési plus. Nelze však nevidět, že to nahrává právě tomu odhadu pravděpodobnosti a nepodobnosti, o jaký jsem se pokusil na začátku, ale - marná sláva - důkaz to není.

A pochybuji, zda se nějaký vůbec najde. Něco z toho všeho však vytušit lze. Kořistkova aféra je škvírou, jíž lze nahlédnout do podpalubí naší politiky. V daném případě jde o podpalubí ODS. Nelze však nevzpomenout rezignace na poslaneckou funkci pana Bielesze z US. Dělo se i tam cosi v podpalubí? A které strany? Ve vládě jsou tři.

Kořistkova aféra má však jistou pointu, která je zvláště působivá. Nejméně jeden z emisařů má velmi blízko k panu Topolánkovi. Ten, coby předseda ODS, prý nemá ve straně konkurenta. Bohové jeho straně přejí. Budou-li jí přát i nadále, stane se její předseda za čas naším premiérem. Zdalipak bude řídit naši státní lodici stejným způsobem, jakým měl být "zmáknut" poslanec Kořistka? - Nebylo by to nic nového. Byla zde tzv. "akce Olovo". Její strůjce měl tehdy taky velmi blízko k tehdejšímu premiérovi. Byl to jistý pan Šíma a premiérem byl jistý Miloš Zeman.