Hrozí krize?

Přitom bankovní krize dorazila za česká humna. Nejblíže se banka položila v bavorském Mnichově. Otázka tedy zní, jestli se nevypravit do banky pro peníze, než tam budou fronty.

Odpověď je ovšem prostá: není třeba spěchat. České banky zažily vlnu krachů koncem devadesátých let a rozhodně se nepouštějí do stejně velkých dobrodružství, jako jejich západoevropské nebo dokonce americké sestry.

Zhruba tímto způsobem argumentují představitelé českého bankovnictví i politiky a mají pravdu. V bankách je dost peněz, aby mohly své závazky uhradit.

Ovšem je to jen část pravdy. Druhá polovina zní, že potíže bankovního sektoru se šíří a zasahují stále širší region. V Česku je to už také znát, i když o tom málokdo mluví. Výjimečný je výrok analytika banky Patria Davida Marka, který upozornil, že také v Česku zamrzá trh mezibankovních půjček. Je to významná součást finančního sektoru. Když banky potřebují půjčit větší částku, anebo srovnat bilanci zhoršenou jakýmikoli velkými a náhlými výdaji, dorovnají své účty půjčkou od sousedů. Když mezibankovní úvěry přestanou fungovat, může se dostat do potíží i slušná a odpovědná finanční instituce, ta špatná pochopitelně mnohem rychleji. Je to ten známý dominový efekt.

Co bude v Česku dál tedy není jasné. Pozitivní je vystoupení guvernéra České národní banky Zdeňka Tůmy, který oznámil, že všechny potíže v mezibankovních obchodech je ochoten řešit. Doufejme ovšem, že se politické a ekonomické elity zamýšlejí nad riziky, které přináší finanční krize, ještě důkladněji. Třeba nic hrozného nepřijde, je však třeba být připraven. Nakonec všechny české banky nemusí být v úplně bezvadném stavu. A pokud krize propukne v nějaké z velkých evropských zemích, snadno překročí českou hranici, i kdybychom byli bůhvíjak výborní.

Je třeba připomenout, že obavy o úspory v bankách skutečně nejsou na místě. Mohou mít ovšem potíže firmy, které budou s většími potížemi shánět především exportní úvěry.

Hlavní otázka dnešních dnů tedy zní, jestli politici postupují dobře, když se v zásadě tváří, jako by se nic nedělo. Ministr financí Miroslav Kalousek pouze připustil, že v příštím roce ekonomika zpomalí.

Upozornil přitom, že jde o běžný projev ekonomického cyklu. Čtyři roky jsem měli víc než pětiprocentní hospodářský růst, teď může být o procento či dvě nižší.

K tomu by se dalo dodat, že růst v příštím roce poklesne na tři procenta pouze v tom případě, že nedojde k nějaké katastrofě v Česku či jiné evropské zemi.

Když politici potíže bagatelizují, může to mít dobrý důvod, že chtějí předejít panice. Když se budou tvářit, že je vše v pořádku, budou se stejně tvářit všichni ostatní, bankéři i podnikatelé, a kdo ví, třeba nás velké potíže opravdu minou.

Člověk, který má zkušenosti s českými médii, se politikům ani nediví. Kdyby řekli, že rizika vážné krize skutečně existují, dočkali bychom se titulků "Česko nad propastí" či "Peníze v bankách ohroženy".

To je pochopitelně nesmysl, ovšem na druhé straně vinou mlčení politiků nevíme, jaká je situace ve skutečnosti. Navíc politici ani centrální bankéři nejsou zcela důvěryhodní, protože mají na starosti bankovní dohled a teoreticky mohou mít důvod, aby nepříznivé informace tajili.

Co se tedy v české ekonomice v této chvíli děje, tak zní otázka. Dochází k podobnému efektu, jako v jiných zemích. Se značnou dávkou ironie ho pospal Holger Steltzner z německých novin Frankfurter Allgemeine Zeitung. Dosud úspěšní bankéři a makléři, kteří se cítili být mistry světa a o politiky ani nezavadili pohledem, se najednou dožadují ochrany právě u těch ministrů a poslanců, kterými dosud pohrdali.

Kdyby situace nebyla tak vážná, bylo by to legrační, podotýká Steltzner. Dnes tedy prochází testem celý ekonomický systém, zvláště jeho finanční část. Otázka zní, jestli jsme nežili jen v iluzích o prosperitě a nestavěli vzdušné zámky. Když procitneme do reality, může se stát, že budeme za svou důvěru a za své iluze tvrdě platit - nejdříve bankéři, potom podnikatelé a nakonec běžní zaměstnanci a živnostníci.

Tohle nemá smysl zakrývat, protože test kapitalismu se týká každého, i když se ho nakonec nijak bolestně nedotkne. V běžném životě je v této chvíli zřejmě nejrozumnější splatit půjčky a nedělat další, případně investovat do nemovitostí. Svůj smysl nadále má ukládání peněz v bankách, pokud možno ale v těch českých, o kterých něco víme. Také na úrovni domácností není od věci uvažovat o krizových scénářích. Není ani nutné podrobně popisovat, co vše se může stát, ale přinejmenším než se situace uklidní, je lépe držet bezpečné místo, než se pouštět do nějakých velkých profesních dobrodružství.

Skutečně není třeba podléhat panice, ale mezi panikou a spánkem jsou ještě jiné možnosti, jak na zhoršení ekonomické situace reagovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .