Hrátky kolem Tlustého

Tento zdánlivě neřešitelný rozpor se koalice rozhodla vyřešit po svém. Na snížení sazeb daní z příjmu fyzických a právnických osob kývla. Zároveň však udělala postupné změny v odečitatelných položkách. U značné části zaměstnanců by tak podle propočtů došlo příští rok sice k mírnému poklesu daňového zatížení, ale v roce 2009 by naopak na daních zaplatili více.

Vlastimil Tlustý tvrdí, že se mu takováto houpačka nelíbí a že pokud nedojde ke změně, nezvedne pro vládní návrhy ruku. Proč takto reaguje až v době, kdy skončilo tzv. druhé čtení a kdy už nejdou podávat pozměňovací návrhy, na to neexistuje jednoznačná odpověď. Jedno vysvětlení může vycházet z toho, že kabinet své návrhy měnil stejně rychle jako se točí korouhev při vichřici. Proto bylo nesnadné se v jednotlivých variantách orientovat a rychle je do všech podrobností vyhodnotit. Zároveň to názorně ilustrovalo chaotický a svým způsobem značně laxní přístup vlády k reformám. Přitom jejich nutností obhajuje od svého vzniku smysl své existence.

Takže Tlustý by se mohl stát obětí improvizace. Realitu daňových změn tak mohl odhalit až minutu po dvanácté a ve snaze zachovat si tvář, se mohl postavit na zadní. Tuto teorii však příliš neposiluje tvrzení premiéra Topolánka, že o dohodnutém způsobu úpravy daní věděl už několik týdnů. Mohl si tak jejich dopady spočítat. Vzhledem k tomu, že propočty konzultuje s odborníky, stačilo by mu na důkladnější analýzu pár hodin. Výhrady tak mohl vnést ještě v průběhu koaličního jednání na začátku tohoto týdne, případně při tzv. druhém čtení ve sněmovně. Mohl například podat vlastní pozměňovací návrh, který by změny odečitatelných položek dostal do relací, které by mu vyhovovaly. Pak by měl otevřeny dveře pro další vyjednávání. Tlustý tak neučinil a nyní tvrdí, že nemá jasnou představu, jak by se případné úpravy daní daly ještě prosadit. Prý by možná šlo znovu otevřít tzv. druhé čtení a zjednat nápravu.

Samozřejmě na nejnovější výhrady občanského demokrata Tlustého se dá dívat i z jiného úhlu pohledu. Třeba v zákulisí uznal, že kabinet si nemůže dovolit snižovat příjmy státního rozpočtu a proto nemůže fakticky snižovat daně. Proto souhlasil s koaličním kompromisem, který sice opticky sníží sazby, ale různými triky prakticky v dohledné době daně zvýší. Když se tvrdá realita začala probírat v médiích, snažil se zachovat tvář a proti takovýmto praktikám se ohradil.

Další postup může mít několik variant. Jedna by se opírala o tvrzení, že nyní už nic nelze měnit. Proto vládní návrh Tlustý se skřípěním zubů podpoří a dostane za to příslib, že kabinet se pokusí nepřijatelné změny odečitatelných položek urychleně napravit. Časem pak emoce opadnou a všechno pojede dál ve vyjetých kolejích.

Nebo Tlustý bude trvat na svém. K dohodě nedojde. Tlustý však vládní návrhy nepohřbí. Nezúčastní se hlasování a tím sníží počet poslanců nutných pro prosazení návrhu na rovnou stovku. Tu by koalice s pomocí Melčáka s Pohankou dala dohromady i bez Tlustého a nespokojeného lidovce Hovorky. Samozřejmě při nedohodě se může Tlustý hlasování zdržet, nebo zvednout ruku proti. V tom případě by musel kabinet přesvědčit Hovorku, aby zapomněl na výhrady týkající se poplatků ve zdravotnictví a vládní návrhy podpořil. Případně by muselo dojít k tomu, že by se hlasování nezúčastnil nějaký opoziční poslanec. Pak by Topolánkově vládě opět stačila stovka bez Tlustého i Hovorky.

Zkrátka nejrůznější zvraty v postoji některých politiků i koaličních stran zaručují, že do definitivního hlasování o reformních návrzích, nebude mít kabinet jistotu, že uspěje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .