Hrabě János Esterházy dostal Cenu Jana Karského od americké židovské organizace
Letošní Cenu Jana Karského udělovanou ve Spojených státech dostal hrabě János Esterházy, maďarský aristokrat a československý politik. Tento muž, který před více než padesáti lety zemřel ve vězení, zachránil během druhé světové války řadu Židů a dalších uprchlíků a jako jediný poslanec parlamentu Slovenského štátu hlasoval v roce 1942 proti zákonu o deportaci slovenských Židů.
Hrabě János Mihály Esterházy určitě nevypadal jako kandidát na cenu udělovanou za záchranu Židů a boj proti fašismu. Tento konzervativní maďarský šlechtic - a od roku 1918 československý občan - byl, jak sám přiznával, celoživotní antisemita. Narodil se v maďarsko-polské rodině nedaleko Nitry a tak v prvorepublikovém parlamentu zastupoval maďarsko-jazyčné obyvatele Slovenska a otevřeně usiloval o připojení jižního Slovenska k Maďarsku. Po roce 1939 Esterházy přivítal rozpad Československa a zasedl i v parlamentu Slovenského štátu, nyní už jako jediný maďarský poslanec. Hlasoval pro všechny antisemitské i jiné zákony budující totalitní zřízení na Slovensku.
V té tobě už ovšem také pomáhal uprchlíkům z Polska i dalším lidem, kteří utíkali před nacistickou perzekucí – z velké části šlo o Židy. Jeho hvězdným okamžikem byl 15. květen roku 1942, kdy jako jediný poslanec Slovenského sněmu hlasoval proti ústavnímu zákonu č. 68 o vystěhování Židů. Svůj odpor proti transportům ve své parlamentní řeči vysvětlil tím, že jako Maďar, křesťan a katolík považuje návrh na svévolné vystěhování určité části obyvatel za bezbožný a nelidský.
Na konci války ho internovali lidé z maďarských Šípových křížů a také Gestapo na něj vydalo zatykač. Krátce po osvobození Bratislavy jej nechalo dočasně zatknout i sovětské velení. Jeho osud byl pravděpodobně zpečetěn teprve poté, co navštívil předsedu takzvaného Sboru pověřenců, aby protestoval proti perzekuci slovenských Maďarů a aby s ním jednal o svém celoživotním tématu – změně hranic ve prospěch jihoslovenských Maďarů. Onen předseda jménem Gustáv Husák jej nechal zatknout a předal jej sovětské tajné policii. Esterházy pak strávil rok v proslulé moskevské Lubjance a na základě vykonstruovaných obvinění byl odsouzen k deseti letům nucených prací na Sibiři. Po několika letech se dostal zpátky do Československa, kde byl odsouzen k smrti a poté mu byl trest snížen na doživotí. Zemřel v roce 1957, tedy v necelých šestapadesáti letech, ve věznici Mírov.
Na Slovensku Esterházyho jméno dodnes vyvolává kontroverze – letošní odhalení jeho památníku v Košicích skončilo rvačkou a obviněními z propagace fašismu. Židovské organizace se na tohoto muže s komplikovaným životopisem většinou dívají smířlivěji. O jeho rehabilitaci se zasazoval Šimon Wiesenthal a nyní mu americká židovská organizace Liga proti pomluvám udělila Cenu Jana Karského. Toto ocenění nazvané podle známého polského odbojáře, který podal zprávu o dění v Osvětimi, se uděluje za „za odvahu zajímat se“, a tu hrabě Esterházy navzdory jiným svým problematickým stránkám v kritický okamžik projevil – a to jako jediný.
