Hovorkův hlas vládě nechybí

Vzhledem k tomu, že vláda má ve sněmovně křehkou většinu založenou na podpoře dvou poslanců původně zvolených na kandidátce ČSSD, nemůže se pouštět do razantních změn bez dohody s opozicí. A té z nejrůznějších důvodů není schopna. Takže hlavní ambicí současného snažení Topolánkova kabinetu je připravit si takové podmínky pro sestavení státního rozpočtu na příští rok, které by pomohly zkrotit jeho deficit a dostat ho do opticky přijatelnější podoby.

Proto není divu, že i když se vládní garnitura trumfuje v tom, komu a jak rychle sníží daně, realita by měla být nakonec taková, že většina zaměstnanců zaplatí na daních víc než v současnosti. Rovněž není překvapením, že kabinet musel sáhnout k nepříliš populárním škrtům na straně výdajů. Na průběhu jednání o podobě vládních reforem je tak nejzajímavější to, že ho dosud provázela značná improvizace. Důkazem může být noční jednání koaličních partnerů z pondělka na úterý, které bylo přerušeno a dokončeno až po několika hodinách spánku. Přitom odpoledne začínala schůze, na které měl být přednesen společný pozměňovací návrh. Ten má původní verzi opravit tak, aby pro ni mohl zvednout ruku dostatečný počet poslanců.

Zkrátka šéfové koaličních stran poněkud podcenili nespokojené hlasy z vlastních řad. Spoléhali na to, že pokud reformní návrhy schválí vláda, pak je koaliční poslanci do jednoho podpoří. Realita byla jiná a proto vedení jednotlivých stran muselo hasit doutnající požár do poslední chvíle.

Momentálně vše nasvědčuje tomu, že se to podaří. Pokud se příští týden zúčastní závěrečného hlasování všech dvě stě poslanců, mělo by pro návrhy zvednout ruku sto jedna zákonodárců. Mezi nimi by měli být i Miloš Melčák s Michalem Pohankou, kteří se do sněmovny sice dostali na kandidátce sociální demokracie, ale ve všech důležitých hlasováních postupují ve shodě s vládou.

Mirek Topolánek si tak může dovolit luxus a neusilovat za každou cenu o podporu lidovce Ludvíka Hovorky. Tomu se hlavně nelíbí způsob, jakým by měly být vybírány poplatky ve zdravotnictví a proto pro vládní návrhy nezvedne příští týden ruku . Jejich zavedení rozhodně není stěžejním bodem reformy v tomto resortu. Proto by nemusel kabinetu činit problém od tohoto kroku ustoupit. Tím, že se tak nestalo, je jasným signálem, že vládě záporný postoj Hovorky nevadí.

Daleko důležitější pro osud reforem podle všeho bylo nalézt společnou řeč s Vlastimilem Tlustým. Není proto náhodou, že podstatnou část koaličního vyjednávání v posledních dnech zabrala diskuse o daních z příjmů fyzických a právnických osob. Snížením jejich sazeb totiž podmiňoval svoji podporu právě Tlustý. A od jeho postoje se měl odvíjet i postup některých dalších občanských demokratů. Takže pokud by se nepodařilo dohodnout daňový kompromis, dostala by se vláda se svými reformami do daleko závažnějších problémů, než ve sporu s lidovcem Hovorkou.

Není tudíž překvapením, že na rozdíl od poplatků ve zdravotnictví došlo ke změnám daňových sazeb přesně tak, jak si představoval občanský demokrat Tlustý. Nyní už by nemělo stát nic v cestě tomu, aby kabinet své návrhy prosadil a překonal tak další překážku bez velkých ztrát. Vzhledem k rozložení sil po loňských volbách to zase není tak málo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .