Hospodářské vztahy Evropské unie-Číny-USA

Blair dodal, že o budoucnosti EU nyní probíhá debata a že je načase, aby se "Evropa probudila". Zdůraznil, že má-li být Evropa schopna konkurovat Spojeným státům a rostoucím ekonomikám Číny a Indie, musí její země navzájem spolupracovat, aby si udržely své místo na světě.

Podle britských komentátorů prý Blair na poslance v Evropském parlamentě udělal dojem: "My Britové už jeho metody známe, avšak člověk lehce zapomíná, že na toho, kdo je Blairovu vystupování vystaven napoprvé, to dělá dojem: jeho neformální, konverzační styl, jeho sebeironické poznámky, jimiž se sám shazuje, záblesky údajně upřímného nedšení - to všechno europoslance fascinovalo," napsal páteční Guardian.

"Co je to za sociální model, jestliže v jeho rámci je v Evropě 20 milionů nezaměstnaných, produktivita evropských zemí klesá pod produktivitu USA a Indie produkuje teď více univerizitních absolventů ve vědeckých oborech než Evropa? Samozřejmě, že potřebujeme v Evropě sociální model. Ale musí to být sociální Evropa, která funguje," zdůraznil Blair.

Velmi obdobně argumentuje i britský ministr financí Gordon Brown. Brown znovu ve středu zdůraznil ve svém projevu v Londýně, že rostoucí nátlak od čínské a americké ekonomiky znamená, že Evropská unie nemůže odkládat tržní reformy a liberalizaci svého hospodářství. Brown varoval, že se čínský vývoz do Evropy zvýšil o 100 procent za pouhé tři roky a že do roku 2020 přejde do Číny až pět milionů evropských a amerických pracovních příležitostí.

Brown znovu požadoval reformu evropské Společné zemědělské politiky. Poukázal na to, že zatímco by Evropa měla prioritně vydávat peníze na výzkum a vývoj, v roce 2013 poplyne 55 procent rozpočtu Evropské unie na dotace pro nejbohatší země EU.

Stejně jako Blair, i Brown dlouhodoběji zdůrazňuje význam vzdělávání, které je podle něho velmi důležité, mají-li evropské země uspět v konkurenci s Čínou, která nedávno předstihla Británii jako čtvrtá největší světová ekonomika. Čína uvádí, že její hospodářský růst dosahuje v současnosti 9 procent ročně. I když ekonomové vyjadřují skepsi ohledně toho, zda jsou tato čísla přesná, i pokud by to bylo "jen" 7 procent ročně, je to výjimečný výkon.

Zejména se zvýšil vývoz textilu z Číny do EU poté, co začátkem letošního roku vypršely staré obchodní kvóty. Proto EU vyjednala s Čínou novou dohodu.

Čína bývala kdysi hospodářskou supervelmocí. V roce 1830 tvořilo hospodářství Číny 30 procent světového HDP. Dnes jsou to pouze čtyři procenta, navzdory tomu, že Čína má více než 1 miliardu obyvatel, a Čína chce svého někdejšího postavení znovu vydobýt.

Hrozba konkurence z Číny - a z Indie, jejíž hospodářství roce o 6 procent ročně - je vysoce relevantní pro současnou debatu o rozpočtu Evropské unie. Tony Blair a Gordon Brown mají podle deníku Guardian naprostou pravdu, když poukazují na absurditu současné Společné zemědělské politiky EU. Z ročního rozpočtu EU rovnajícímu se 100 miliard euro se vydává 40 procent na Společnou zemědělskou politiku a 22 procent z toho plyne rovnou francouzským zemědělcům.

Jak tento týden argumentoval i Digby Jones, generální ředitel Konfederace britského průmyslu: "Je zjevné, že se Evropa v jednadvacátém století musí víc zaměřit na vědu a techniku, na výzkum a vývoj, na kvalifikaci a na školství."

Vnitřní hospodářské reformy však nebudou stačit k tomu, aby EU mohla soupeřit s Čínou. Čína využívá výhod své měny, jejíž kurs je uměle držen na nízké úrovni, aby horečně vyvážela do USA a do EU. Tím posiluje svůj hospodářský růst a vytváří pracovní příležitosti pro své stále rostoucí pracovní síly.

Velké množství vývozů Číny do USA přispěly k rekordnímu americkému rozpočtovému deficitu, který už dosáhl 6,4 procent HDP a podle ekonomů je neudržitelný. Čína investuje velké množství peněz, které v Americe vydělá, do amerických vládních obligací, a tím pomáhá Spojeným státům financovat jejich další utrácení.

Evropská unie má potíže. Pro Francie a Německo je obtížné vyvážet do USA, protože euro je příliš silné. Evropě se nepodaří konkurovat Číně výrobou zboží. Ale EU a Spojené státy mají nad Čínou výhodu ve službách, jako je bankovnictví či pojišťovnictví. Proto se americké a evropské banky a pojišťovny nyní snaží proniknout do Číny. Jenže Čína povoluje jen omezené zahraniční vlastnictví svých podniků. Evropská unie sama o sobě nemá dost velkou sílu na to, aby Čínu donutila otevřít v tomto smyslu svůj trh. Spojené státy tuto sílu mají, protože jsou pro Čínu obrovským trhem.

Evropa a Spojené státy musejí spojit své síly a vyvinout nátlak na Čínu, aby mohly západní společnosti začít kupovat čínské firmy. Pokud se to nepodaří, "budeme ztraceni," varuje Jean-Daniel Tordjman, který organizuje spolupráci mezi francouzskou a čínskou železnicí.