„Hlupačka“? Šimkovičová má právo odvolat šéfy institucí, říká Lovaš. Nesmyslné důvody, zní z opozice

Pane Lovaši, co soudíte o té debatě kolem odvolání ředitelů divadla a galerie?

Lovaš: Ona má dvě roviny. Tou první je věcná rovina, tou druhou je emocionální rovina. Anebo bychom mohli říct obsah a forma. Z hlediska obsahu paní ministryně mohla udělat to, co udělala.

To, co vadí mně, je forma, jakou to udělala, protože ona jako představitelka rezortu kultury by si měla dávat pozor na to, jakou formou bude odvolávat reprezentanty národních institucí, jakými Slovenské národní divadlo a Slovenská národní galerie bezpochyby jsou. Zejména pokud jde o lidi, kteří jsou respektovaní nejen doma na Slovensku, ale i v zahraničí.

Na té formě vám vadí, že třeba pan Drlička si převzal výpověď mezi dveřmi v županu, když mu ji předala úřednice se dvěma bodyguardy?

Lovaš: To je právě ta interpretace pana Drličky. A tady jsme zase u těch emocí, o kterých jsem mluvil na začátku. Byla to představitelka ministerstva kultury spolu s dvěma představiteli právnického oddělení ministerstva kultury.

Interpretace pana Drličky byla velmi nešťastná, velmi emocionální, což celé situaci nijak nepomáhá.

Ale ta forma se vám přesto nelíbila, tak co se vám na ní nelíbilo?

Lovaš: To, že pan Drlička byl v té době práce neschopný. Neumím si představit, jak jinak se dá doručit odvolání práce neschopnému člověku.

Právo a důvody

Teď bych rád dal slovo také Zoře Jaurové. Neměla paní ministryně na tato odvolání právo? Nespadá do její kompetence jmenování a odvolávání šéfů ministerstvu podřízených institucí?

Lovaš: Měla na to právo! Ale to už otázka na paní Jaurovou, promiňte.

Čtěte také

iROZHLAS

Šéfka Slovenské národní galerie končí. Šimkovičová ji odvolala den po řediteli národního divadla

Zora Jaurová: Samozřejmě, že ze zákona má tuto kompetenci. Ale zároveň i zákon, i možná kultura toho, jak se tato funkce vykonává, mluví o tom, že pokud takový krok ministryně chce vykonat, musí na to mít velmi dobré důvody. A ty důvody musí velmi dobře umět komunikovat.

Tak to bylo v konečném důsledku vždy i v minulosti. Protože ministr nebo ministryně musí počítat s tím, že když udělá takovéto zásadní personální rozhodnutí, tak se za něj musí postavit a musí ty důvody uvést.

Myslíte si, že neuvedla paní ministryně Šimkovičová dostatečné důvody k odvolání těchto dvou ředitelů?

Jaurová: Jednak jich neuvedla dostatečné množství, jednak je neuvedla včas a jednak je uvedla způsobem, při kterém o nich není možná žádná diskuze. My si ji určitě předvoláme na parlamentní výbor, to jsme udělali už v minulosti několikrát. Paní ministryně se totiž vyhýbá jakékoliv diskuzi o svých krocích.

Já bych možná jen jednou větou reagovala na pana Lovaše. Mám pocit, že jde o trochu zásadnější problém než problém obsahu a formy, protože tyto kroky paní ministryně Šimkovičové nejsou první problematické kroky. Ale jsou to další kroky v řadě mnoha jiných problematických rozhodnutí.

V podstatě bych řekla, že všechna rozhodnutí ministryně Šimkovičové až doteď byla problematická ať už z odborné, anebo z profesní stránky. A možná právě proto to vzbuzuje tolik emocí. Protože je to součást většího plánu, který já a většina kulturní obce považuji spíš za likvidaci kultury než za její rozvoj.

Věcně, nebo emocionálně?

To jsou poměrně silná slova, o takovém plánu nebylo explicitně nikde nic řečeno. Ale zeptám se pana Lovaše, zdůvodnila ministryně dostatečně odvolání ředitelky a ředitele, předložila důvěryhodné důkazy o tom, že svoje funkce nevykonávali dobře?

Lovaš: Ministyně při odvolání kohokoliv nemusí podat vysvětlení. Ona ho podala.

V případě Alexandry Kusé mluvila ministryně kultury o nevhodném nakládání s penězi, o konfliktech zájmů. Mluvila o tom, že budova Slovenské národní galerie byla projektovaná firmou, kde jedním ze statutárů byl rodinný příslušník Alexandry Kusé, ale byly tam i další věci.

Čtěte také

iROZHLAS

Slovenská ministryně kultury Šimkovičová odvolala šéfa národního divadla. Ten krok kritizuje

Já si myslím, že ministryně kultury, tak jak říkala paní poslankyně, bude předvolaná na kulturní výbor, kde bude moci vysvětlit své jednání.

Myslím si, že to, čeho by se mohla v tomto případě vyvarovat strana představitelů kulturní obce, je, aby se nesnížili na úroveň těch, které právem kritizují. Aby nepoužívali příliš velká slova, aby se z té emocionální roviny snažili celou debatu převést do roviny věcné.

A co konkrétně myslíte těmi silnými slovy?

Lovaš: My si na Slovensku pamatujeme podobnou situaci z 90. let, konkrétně to byl rok 1996 a 1997, kdy umělci stejným způsobem zachraňovali kulturu tehdy před ministrem Ivanem Hudcem.

Tehdy si pamatuji, že protestů se účastnili lidé jako Ladislav Chudík, Martin Huba, Peter Dvorský a v jejich vyjádření nebyly žádné narážky, žádné nadávky, žádná explicitní osočování.

A teď konkrétně myslíte jaké narážky, jaké osočování?

Lovaš: Když se podíváme na to, jak se o ministryni kultury vyjadřují i někteří představitelé kulturní obce, tak jsou to slova, která by Ladislav Chudík nikdy nepoužil.

A konkrétně která slova?

Lovaš: Konkrétně hlupačka. Pokud nazveme někoho, o to víc ženu hlupačkou, pokud si někým z politiků vyrovnáváme účty z prken národního divadla, to je myslím něco, co by v České republice úplně nešlo.

Výtky a záminky

Teď se zeptám paní Jaurové. Řekla byste, že oba ředitelé, paní ředitelka Kusá a pan ředitel Drlička, svoje úřady vykonávali úplně bezchybně, že ty výtky ze strany ministerstva – že paní Kusá byla v konfliktu zájmů nebo že pan Drlička šikanoval některé zástupce opery nebo baletu a ještě k tomu spadl například lustr v jednom z těch sálů – že to všechno je na vodě?

Jaurová: Podívejte se, pokud se ministr rozhodne, že chce nějakého ředitele odvolat, zvlášť když jde o ředitele takhle velké instituce, tak vždy dokáže najít něco, co může uvést jako argument.

Čtěte také

iROZHLAS

Slovenská ministryně Šimkovičová chce dohled nad telerozhlasem. Plánuje schůzky s novým vedením

Já vnímám jako problém to, že tyto argumenty, které ze strany ministerstva zazněly – v případě pana Drličky jim to trvalo víc než dvanáct hodin. To je podle mě absurdní, že dvanáct hodin byla v médiích zpráva o jeho odvolání a ministerstvo neuvádělo žádné důvody, ale ti dotčení lidé a ty dotčené instituce na to nemohli nijak reagovat.

A to jsou všechno věci, které jsou minimálně diskutabilní. Například v případě paní Kusé, kde argumentují konfliktem zájmů, tak to obstarávání na rekonstrukci národní galerie proběhlo v roce 2005. Paní Kusá se stala ředitelkou v roce 2010, takže ten konflikt zájmů je samozřejmě nesmysl.

Ale přeci jen, někdo osočuje paní ministryni nevybíravými výrazy. Nemyslíte si, že kulturní obec i konkrétně divadlo pod Matějem Drličkou byly opravdu příliš aktivistické, přehnaně protivládní? Koneckonců připomínám, že pan Drlička už jednou v této funkci byl a po jeho nástupu ho odvolala ministryně kultury Natália Milanová kvůli jeho hanlivými vyjádřením o politicích.

Jaurová: Myslím si, že ta situace bylo trochu jiná. Paní Milanová ho odvolala. Následně proběhl nový konkurz, který Drlička vyhrál. Takže nevím, proč bychom toto mohli zpochybňovat.

Není ale ta debata přece jenom přehnaně emocionální v tomto případě, jak říká pan Lovaš?

Jaurová: Já si myslím, že zrovna v případě ministryně kultury, které před tím, než se stala ministryní, byla moderátorkou konspiračního média, kde mluvila o tom, že neexistuje covid-19, kde útočila na různé menšiny, na různé skupiny obyvatelstva... Dokonce před tím byla vyhozená z Markízy právě proto, že útočila na menšiny. A jako ministryně i v současnosti běžně v médiích uvádí výroky o bílé rase.

Myslím si, že když nastudujete všechny výroky, které ministryně do veřejného prostoru vyslovila, tak že je namístě jistá emocionální reakce. Nedokážu si představit žádnou jinou evropskou zemi, kde by někdo jako Martina Šimkovičová mohl být ministrem kultury.

Lovaš: Obávám se, nebo spíš jsem přesvědčený, že slovenská kultura přežije ministryni Šimkovičovou tak, jako přežila Ivana Hudce. Do konce volebního mandátu současné vlády zbývají tři roky, pokud nebude paní ministryně odvolaná dříve.

Řekl bych to vzletně: kultura je věčná, narozdíl od politiků.