Landovský: Ukrajina zná svou historii i ruskou věrolomnost. Přesto teď usiluje o přerušení bojů

Nyní se čeká na reakci Ruska. Bylo by v této fázi války okamžité příměří v jeho zájmu? 

To je veliká otázka. Berme to postupně. Kroky Donalda Trumpa a Ameriky jsou inkrementální úspěch a ten samotný fakt, že s tím Ukrajina souhlasila, je strašně důležitý. Zejména pro nás v Evropě, kde neustále přemýšlíme o tom, jak ta jednání uchopit, ale zároveň tvrdíme, že Ukrajina je tím, kdo má rozhodovat o jejich povaze.

Čtěte také

Ukrajina vyjádřila vůli k příměří. Od Ruska ale vstřícný signál nepřišel, říká expertka ministerstva

Současný návrh v tuto chvíli zní, že Ukrajina s Spojené státy se dohodly na 30 dnech neomezeného příměří. A Rusko ví, že když nebude souhlasit s tímto postupem, který je vidinou na ukončení války, bude jeho vina. 

To je podle mě potřeba přiložit do té ruské rozvahy na negativní stranu. Na té pozitivní straně bude mít možné úspěchy na bojišti. 

Američané opět sdílejí s Ukrajinci zpravodajské informace, mluví se o obnovení vojenské pomoci. Dá se na to spoléhat?

Dá se na to spoléhat za podmínky, že Ukrajina bude v jednáních chtít dosáhnout snížení úrovně násilí. To znamená příměří a do budoucna mírová smlouva.

O tom byla ta jednání v Džiddě. Za úkol měla napravit ta neúspěšná jednání v Bílém domě, aby si obě strany, Ukrajina i Spojené státy, vyladily hlavní cíl.

Čtěte také

Expert: Cílem války není obsadit Ukrajinu. Ale rozbít jednotu Západu, který je silnější než Rusko

Pokud bude Ukrajina říkat, že chce mít, a bude se pro to snažit dělat maximum na bojišti i na jednáních, tak by se neměla mít možnost obávat se o ztrátu americké podpory. 

Polský list Rzeczpospolita ve svém komentáři varuje před tím, že Ukrajinci zřejmě přestali podmiňovat příměří bezpečnostními zárukami. Podle listu to dává možnost Rusku v klidu přezbrojit a zaútočit znova, až se mu to bude hodit. Jak pohlížíte na tyto obavy? 

Je to opakování historie, kterou dobře známe. Evropa po prvních ruských útocích v roce 2014 stavěla Nord Stream a nutila Ukrajinu k ústupkům pomocí minského formátu. 

Ukrajina dobře zná svou historii. Dobře zná ruskou věrolomnost. A přesto pod tíhou současné situace i závislosti na Spojených státech souhlasila s tím, že v tuto chvíli bude usilovat o přerušení bojů.

Přerušení bojů bude mít stejný dopad pro Ukrajinu i pro Rusko. Obě země mohou zvýšit svou připravenost. Do budoucna budou bezpečnostní garance reálné a ne v oblasti slibů, slov a dohod. 

Nabídnout těžké zbraně

V Paříži jednají představitelé armád Evropské unie, Severoatlantické aliance, Japonska či Austrálie bez Spojených států. Zazněly odtud mimo jiné informace, že by tyto státy dokázaly dodat Kyjevu těžké zbraně v případě větší ruské ofenzivy. Tedy pokud by Rusko porušilo případné příměří. Jednal tedy Kyjev v Džiddě s těžkou vahou za zády? 

V Džiddě jednal Kyjev bilaterálně se Spojenými státy neboli s těžkou vahou na druhé straně jednacího stolu.

Čtěte také

Exkluzivně: Všem nám dochází čas. Moskva dělá ústupky, jen když se cítí slabá, říká ukrajinský exministr

To, co říkáte, není nezajímavé. Přijde mi hodně zvláštní ten formát, v jakém se státy sešly.  Ale pokud budou jiné země než USA nabízet Ukrajině i něco jiného, než je síla k udržení míru, která je potřeba, aby se tam snížila úroveň boje, tak je to dobrá zpráva. 

Ale musíme mít na jedné straně k dispozici těžké zbraně, což byl v Evropě dlouhodobě problém. A na druhou stranu musíme mít absolutní jistotu politické vůle je Ukrajině předat za určitých podmínek. 

Je to cesta, jak se Evropa může vymanit z té nepříjemné situace, kdy není ani místem, ani účastníkem jednání. A stát se někým, kdo je chtěným partnerem minimálně na straně Ukrajiny a kdo může garantovat i jiné věci, než je účast mírových sil při linii příměří.

Česko bez výtlaku

Jan Lipavský (nestr.) patří k těm ministrům, které ukrajinský ministr zahraničí informoval o výsledcích jednání s Američany bezprostředně poté. Je Česko i díky své muniční iniciativě a i díky přístupu k válečným uprchlíkům takříkajíc u stolu? A pokud ano, čím by mohlo přispět? 

Česko má na Ukrajině určitě dobrou pověst. Muniční iniciativa byla, řekl bych, tím jediným možným řešením pro neschopnost Evropy zajistit, co Evropa slíbila.

Ale Česká republika sama ve srovnání s Polskem, Francií nebo třeba Německem nemá patřičný, jak se dnes říká, výtlak. To znamená, že budeme dobrou přidanou složkou nějaké koalice podporujících, ale nemůžeme být její osou, někým, na kom se ty koalice staví.

Čtěte také

Rusista: Trumpův tlak na Ukrajinu bude značný. Otázka je, jaký status budou mít okupovaná území

O to se bude podle mě dost bojovat. A v našem regionu je zemí se skutečně obrovským výtlakem právě Polsko, které buduje druhou největší armádu na kontinentu. Nakoupilo 500 systémů HIMARS. To jsou ty těžké zbraně, které je možné Ukrajině v případě potřeby dodat. Má jich stovky a jsou zásobeny municí. Nic takového Česká republika na svých skladech nemá. 

Co říkáte obavám, že Kyjev bude pod tlakem, aby zrušil výjimečný stav během případného příměří? To by mohlo umožnit konání prezidentských voleb.  

Tato linie je zřetelná v americké politice vůči Ukrajině. A přichází předčasně. Volby nemůžete uspořádat dřív, než máte příměří. A pak je velká otázka, jak je budete pořádat na těch územích, které nekontrolujete. 

Ale pro Američany není svět tak složitý jako pro nás. Pokud jde o politiku a politické problémy, tak Američané říkají, že demokracie má pravidelné volby, tak ať se udělají a nastaví se nová politická linie. A pokud jde o byznys, tak Američané říkají, že trh je lék na všechno a dotace nefungují. 

Američané tedy mají v tomto dlouhodobé směry a principy, po kterých jdou, a ty se samozřejmě prolínají i do aktuálních jednání.