Hlavní úkol Fischerovy vlády

Znakem nedokonalosti tuzemské demokracie je označení Fischerovy vlády za vládu úřednickou. Slovem úřednická se skrývá fakt, že republiku nebudou řídit lidé, které nevybrali občané ve volbách, ale ti, které vybrali šéfové nejsilnějších stran mezi státními úředníky.

Takových období nestability má Česká republika za sebou už několik, nejdelší bylo před třemi lety po volbách, které neurčily jednoznačného vítěze.

Úřednická vláda má smysl pouze jako určitá záchranná brzda v situaci, kdy politici nedokážou sestavit jasnou vládu s politickým mandátem. Jan Fischer dnes přinesl seznam ministrů prezidentu Václavu Klausovi. Lze si představit, že nešlo o příliš euforickou schůzku. Nové členy vlády navrhli předsedové Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem a Fischer ani Klaus na tom nemohou příliš měnit. Prostě konstatovali, že se vyjednává a že všechno jde správnou cestou. Fischer prohlásil, že definitivní složení vlády oznámí za týden. prezident konstruktivně oznámil, že vládu bude jmenovat za dva týdny.

Téměř jako by se oba, prezident a designovaný premiér drželi pravidla: "Když nemůžeš říct něco dobrého, pak raději mlč."

Na první pohled by se dalo s takovou zdrženlivostí polemizovat. O každé vládě úředníků se přece něco dobrého může říct. Tuzemští byrokraté jsou relativně výkonní a nejvíc v období, kdy jim do práce nemluví žádní politici.

Příkladem jsou právě léto a podzim roku 2006. Tehdy vznikl například rozpočet, který měl nejmenší schodek za posledních deset let. A vytvořili ho bezejmenní úředníci, kteří se bez politické asistence snadno dohodli na všem potřebném. Koncem roku 2006 se také úředníkům podařilo vytvořit model, jehož pomocí se daly úspěšně čerpat bruselské dotace ze minulé rozpočtové období. V jeho přípravě jim několik předchozích ministrů spíše překáželo.

Ovšem rok 2006 je také příkladem, jaké má každá úřednická vláda chyby. Není schopna se rozhodnout a nejméně v těch zásadních záležitostech. Podzim roku 2006 byl obdobím, kdy se rozhodovalo o přijetí eura. Kdyby se ho tehdy úředníci rozhodli přijmout, tak jsme s ním už dnes platili a nemuseli bychom se tolik bát ekonomické krize. Zároveň se úředníci starali jen o svou bezprostřední agendu a až do příštích let odsunuli přípravu čerpání evropských dotací v období 2007-2013. Právě tehdy vzniklo zdržení, které se od té doby nepodařilo napravit, protože ministři Topolánkových vlád posléze rozmetali personál, který systém čerpání dotací připravoval.

V nadcházejících měsících bude situace pro úřednickou vládu méně příznivá, než před třemi lety. Zažíváme propad průmyslu, potíže s bankovními úvěry a druhotnou platební neschopností, hrozivé zadlužení státu. Před takovým horizontem budou úředníci vládnout a nelze vyloučit, že nastanou vážné krizové okamžiky, které bude třeba řešit zásadním rozhodnutím. Topolánkův kabinet ani nestanovil růstovou strategii pro ekonomiku, která se dostala do potíží. Je jasné, že taková strategie během příštích šesti měsíců nevznikne a že se tedy minimálně o stejnou dobu déle budeme trpět důsledky krize.

S většími nadějemi je možné očekávat rychlejší postup při čerpání evropských dotací. Pokud není ministerstvo pro místní rozvoj v naprostém chaosu, tak se mohou poměry na finanční lince z Bruselu postupně zlepšovat.

Ani naděje, ale ani obavy nevzbuzují jména úředníků, kteří mají nahradit politické ministry. Je samozřejmě na pováženou, když dva lidé, kteří by na postech ministrů financí a průmyslu měli čelit krizi v první řadě, dosud nepracovali ani ve funkcích náměstků. Není pochyb o tom, že složitý resort zdravotnictví nedojde potřebného klidu, když ho převezme ředitelka fakultní nemocnice, která je přitom ve své funkci jen několik měsíců. Ovšem tito lidé ani nemohou své resorty dovést do nějakých zásadních krizí, pokud tam nebudou dovezeny zvnějšku.

Právě v dobách krize tedy získává platnost zmíněná zdrženlivost, kterou dnes prokázali prezident Klaus a nastupující premiér. Nic moc povzbudivého se říct nedá, tak je lepší mlčet. Pokud je tedy něco pozitivní, tak právě tento postoj, který by měli za svůj vzít i budoucí ministři.

Jejich hlavním úkolem totiž není jen administrovat lépe či hůře Českou republiku. Ve skutečnosti mají jeden zásadní politický úkol a tím je příprava nových voleb.

Voliči dnes nemohou ani v nejmenším mluvit do toho, jak bude složena vláda. Avšak sami ministři, kteří nastoupí do svých funkcí nepříliš demokratickým způsobem, mohou zajistit, že voliči co nejdříve svou demokratickou šanci rozhodnout o vládě opět dostanou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .