Hladové kočky napodobují dětský pláč

16. červenec 2009

O tom, jak jsou naši domácí miláčci mazaní, vypovídá studie britských vědců. Podle ní se kočky naučily obzvlášť rafinovanou formu "citového vydírání".

Kočka, která chce nakrmit, nebo jen vyloudit pamlsek, bude svého majitele přesvědčovat naléhavým předením. Páníček nakonec neodolá a kočce něco dá. Otázku, proč kočka tak spolehlivě dosahuje svého, zkoumali vědci ze Sussexské univerzity. Nahráli zvuky, které vydávalo 10 koček loudících o jídlo, a porovnali je s předením, které vydávaly v jiných situacích. 50 lidí, kterým zvuky přehrávali, označilo "loudící předení" za zvláště naléhavé a dokonce ne moc příjemné.

Tým vědců se pak zaměřil na zvukové charakteristiky předení mlsných koček. Zjistili, že jejich frekvence se pohybuje v rozmezí 220 až 520 hertzů a je tedy vyšší než u běžného předení. Zajímavé je, že v podobném rozmezí (300 až 600 hertzů) leží pláč malých dětí. Vědci se domnívají, že kočky během tisíců let soužití s člověkem prostě objevily druh předení, který hluboce působí na lidský instinkt rychle nakrmit plačícího potomka. A začaly toho náležitě využívat.

Nahrávky různých druhů kočičího předení si můžete poslechnout na webových stránkách časopisu New Scientist.

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.