Historický krok izraelského parlamentu

V úvodu zasedání Knesetu Šaron svůj záměr označil za nejtěžší rozhodnutí v životě. Dlouhá léta patřil k zaníceným obhájcům existence osad a právě z jeho úst často zaznívaly sliby, že osadníci své domovy nikdy nebudou muset opustit. Šaron však změnil názor a, jak řekl poslancům, pochopil, "že nelze žít navěky podle meče".

Šaron dosáhl svého díky nebývalé odhodlanosti a složitým politickým manévrům a možná za cenu nenapravitelného rozkolu ve vlastní straně. Úterní souhlas parlamentu je tak výsledkem rafinované spleti jeho promyšlených a vzájemně provázaných kroků. Už v neděli si například vymohl souhlas vlády s konkrétními pravidly odškodnění osadníků. Přemístění zhruba osmi tisíc osob kabinet odhadl na 540 milionů dolarů s tím, že každá rodina dostane zhruba 330.000 dolarů. Návrh zákona, který rovněž podléhá souhlasu parlamentu, obsahuje i trest až pěti let vězení pro ty, kdo budou evakuaci mařit.

Úterní souhlas poslanců ale není definitivním posvěcením celého plánu a boj premiéra Šarona jím zdaleka nekončí. K samotnému zahájení evakuační operace i vyklízení jednotlivých osad bude třeba nejen dalšího schválení Knesetu, ale také vlády, která má při něm "zvážit momentální situaci", jinými slovy - může celou akci i zamítnout. Ale bez komplikovaných kompromisů a podmínek, kterými se příznivci i odpůrci stažení obklopují, zaštiťují a pojišťují, by Šaron svůj plán nikdy neprosadil. Členové Likudu ho nejdřív odmítli v květnovém stranickém referendu a v září pak premiérovi zakázali vzít do vlády opoziční Stranu práce. A před dvěma týdny plán v symbolickém hlasování odsoudili poslanci Likudu. Proti odchodu ze svých domovů se postavilo i velké množství samotných osadníků a situaci ještě víc zkomplikovali ortodoxní rabíni, včetně duchovního vůdce ultraortodoxní strany Šas, Ovadii Josefa, kteří evakuaci osad prohlásili za nepřijatelnou a vyzvali věřící vojáky k neuposlechnutí rozkazu velitelů, pokud by měli osadníky stěhovat proti jejich vůli. Rabíni mají velký vliv a média i politici varují, že by mohli vyvolat i občanskou válku.

Osadníci, ale i řada politiků proto na Šarona naléhá, aby o stažení z Gazy vypsal celonárodní referendum. To však premiér zásadně odmítá; podle něj by plebiscit jen vyvolal zbytečné napětí a rozkol mezi veřejností, a navíc je zbytečný, protože v demokratickém státě stačí schválení parlamentu. Referendem však svůj úterní souhlas v Knesetu podmínili čtyři významní členové kabinetu a Likudu v čele s ministrem financí a největším Šaronovým politickým rivalem Binjaminem Netanjahuem - pokud Šaron do dvou týdnů na plebiscit nepřistoupí, všichni čtyři prý opustí vládu. Stejný úmysl vyjádřila i koaliční Národní náboženská strana. Šaron ale prohlásil rovnou, že se nenechá vydírat a nátlaku se nepoddá. A tak vládní rebely spíš potká stejný osud jako ministry Uziho Landaua a Michaela Racona, které Šaron hned po zasedání Knesetu odvolal z funkcí proto, že jako členové Likudu hlasovali proti jeho plánu. Podle izraelských analytiků se nyní premiér zřejmě znovu pokusí sestavit vládu národní jednoty se Stranou práce.

Šarona čeká ještě nejeden boj, než svůj plán prosadí - pokud se mu to vůbec podaří. Hrozí mu pád vlády a na jaře příštího roku má před sebou novou bitvu v parlamentu o ratifikaci svého záměru. Bude čelit odbojným rabínům, kteří budou podněcovat obyvatelstvo k občanské neposlušnosti, i samotným osadníkům, z nichž mnozí hodlají své domovy bránit se zbraní v ruce. Situaci neulehčuje ani mocenský boj palestinských frakcí a gangů v pásmu Gazy. Je také možné, že premiér vypíše předčasné volby.

Plán na stažení z pásma Gazy je jednostranným krokem, protože Izrael na palestinské straně nenachází partnera k jednání. Evakuace židovských osad ale není náhradou mírových rozhovorů, zdůraznil premiér v Knesetu. Ty budou podle něj obnoveny, až ustane palestinský terorismus. Šaron prohlásil, že udělá vše pro to, aby Izraeli přinesl mír. Paradoxně mu nyní víc věří spíš opoziční levice, než Šaronova vládní pravice. Levicová média, pro která byl až do února "nesmlouvavým jestřábem", ho dnes vychvalují jako "jediného politika, který dokáže osady evakuovat". Šaron je po 37 letech první izraelský vůdce, jenž má odvahu a vůli řešit otázku palestinských území a změnit mapu Blízkého východu. Jestli se to nepovede jemu, nepovede se to nikomu a okupace palestinských území se stane permanentním statem quo. Přesto však ani po úterním parlamentním souhlasu není zdaleka jisté, že k vyklizení pásma Gazy skutečně dojde.