Historické výročí

16. únor 2006

XX. sjezd KSSS, který v Moskvě proběhl už před celým půlstoletím, byl na rozdíl od mnoha jiných takzvaně historických stranických setkání a fór v životě sovětské společnosti skutečným mezníkem. V jeho poslední den se ohromení delegáti z úst prvního tajemníka své strany Nikity Sergejeviče Chruščova dověděli, že v jejich čele dlouhá léta stál muž, který znetvořil samu myšlenku komunismu a způsobil celé zemi i jejímu lidu strašlivé, nenahraditelné škody.

  • Historické výročí
0:00
/
0:00

Zajímavé je, že sjezd samotný po celých prvních deset dnů probíhal podle přesně zavedených rituálů - sjezdová zpráva o činnosti strany za uplynulé období jako obvykle přímo hýřila výčtem dosažených úspěchů při výstavbě komunismu a údaji o plnění a překračování plánů právě probíhající pětiletky i o projektu příštího pětiletého plánu. K překvapení všech delegátů se však práce sjezdu nečekaně protáhla na téměř dva týdny. Jak vzpomínají mnozí pamětníci, "ve vzduchu neustále viselo jakési podivné očekávání".

To se naplnilo 25. února, kdy se zásadním projevem vystoupil Nikita Chruščov. Přestože jeho zpráva byla připravena takříkajíc v lůně strany a Nikita Sergejevič vycházel z informací, které mu poskytla Prokuratura SSSR, KGB, ústřední rehabilitační komise i komise stranické kontroly, pro drtivou většinu delegátů tento několikahodinový referát znamenal vyslovený šok.

Tehdejší první tajemník strany ze sjezdové tribuny oznámil, že citujeme "Stalin opustil leninské metody přesvědčování a výchovy a uchýlil se na k administrativnímu nátlaku, masovým represím a teroru. Stále častěji společnost řídil prostřednictvím represivních orgánů a často při tom porušoval všechny existující morální normy i sovětské zákony. Zvůle jednoho člověka pak plodila a všemožně podporovala zvůli dalších. To ve svém důsledku vedlo k donebevolajícímu porušování revoluční zákonnosti a k tomu, že utrpěli mnozí naprosto nevidnní lidé, kteří po celý svůj život podporovali linii strany." Konec citátu.

Historici strany ruských a sovětských bolševiků se dnes oprávněně domnívají, že k odhalování kultu osobnosti docházelo už několik let, prakticky od Stalinovy smrti na počátku března roku 1956. Tyto práce však probíhaly naprosto nenápadně a oficiální vyhlášení výsledků vyšetřování zapůsobilo skutečně jako bomba.

Stalinova autorita byla po téměř třicet let jeho vládnutí mimořádná, což mělo i své objektivní důvody. Stalinovi se sice za cenu represí a vyložených ukrutností, ale přece podařilo dosáhnout industrializace země a Sovětský svaz se dokonce dostal na páté místo na světě co do objemu průmyslové výroby. Mimořádná úloha byla (ne zcela oprávněně) právě Stalinovi připisována v souvislosti se sovětským vítězstvím v druhé světové válce. Stalinův Sovětský svaz se díky výsledků celosvětového válečného konfliktu vymanil z mezinárodní izolace a po válce se nejen nemusel podřizovat diktátu západního světa, ale v mnoha ohledech se tím diktujícím stal sám.

Na to zřejmě dnes myslí i mnozí dnešní Rusové, kteří se stále nemohou smířit s ústupem své země z někdejších pozic. Podle posledních průzkumů veřejného mínění více než 47 procent ruských občanů hodnotí Stalinovu úlohu kladně. Z toho ostatně nesporně těží i současná vládnoucí garnitura, která po dvaceti letech perestrojkových a jelcinských zmatků znovu zavádí v řízení státu autoritářský styl.

Na půdě Komunistické strany Ruské federace se dnes význam Churščovova tajného projevu, jehož text je ostatně i dnes jen těžko k dosažení, značně bagatelizuje. Současný vůdce ruských komunistů Gennadij Zjuganov dokonce v úterý prohlásil, že Chruščov se v této historické řečei nesoustředil na odhalování represí a násilností, na němž se ve 30. letech sám podílel, ale že si jen s bývalým diktátorem vyřizoval své osobní účty.

Do jisté míry lze se Zjuganovem souhlasit - Nikita Sergejevič měl opravdu sám máslo na hlavě a osobní aspekt tu bezesporu zafungoval. Z ryze objektivního hlediska však jeho projev sehrál roli vskutku mimořádnou - i přesto, že po jeho nuceném odchodu z vrcholné politiky v říjnu 1964 v zemi došlo k částečné tiché restauraci stalinismu. S tou skoncoval až Michail Gorbačov. Jak už jsme ale řekli, autoritářství má v ruské politice hluboké kořeny a jen těžko lze říct, zda je ruská společnost vůbec schopna se jich někdy zbavit.

autor: ldo

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.