Hasiči nejsou obrana, to nám NATO jako výdaj neuzná, říká Šedivý. Chybu vidí v zákonu o zakázkách

Nakolik je pravděpodobné, že ani letos nedáme na obranu 2 procenta HDP? Máme ještě šanci tuto bilanci zlepšit, nebo už je na to teď, s koncem roku, pozdě?

Teď už je pozdě na velké výdaje, které by naplnily potřebná dvě procenta. Šanci už nemáme. Ale část těch financí můžeme převést do dalšího roku s tím, že některé dlouhodobé projekty mohou být realizovány buď v jednom, nebo druhém roce. Takže v tom zásadní problém není.

Zákon o povinných výdajích ve výši dvou procent HDP je tedy, abych tak řekl, prázdný papír? 

Prázdný papír by to byl v okamžiku, kdybychom do dvou procent HDP začali vkládat věci, které nemají s obranou nic společného. Možná souvisí s vnitřní bezpečností, ale to je něco úplně jiného. 

Takže pokud tam bude Národní bezpečnostní úřad (NBÚ), který bude z těch dvou procent HDP čerpat, tak to pochopitelně není otázka obrany, ale vnitřní bezpečnosti a vnitřních procesů. A asi to nebude uznáno. 

To se týká i problémů Hasičského záchranného sboru, případně dalších jiných projektů.

Loni se obranný rozpočet skokově navýšil o více než 30 procent. A dostali jsme se jenom na 1,37 procent HDP. Proč máme problém utratit peníze ve výši dvou procent hrubého domácího produktu? Není dost připravených projektů? Nebo jsou špatně nastavené priority? 

Myslím, že to je souběh událostí. Za prvé si myslím, že některé věci, které se dnes financují v rozvoji armády, jsou pozdě připravené, nebo nejsou úplně dobře připravené. A to potom znamená zpoždění realizace daného projektu. 

Čtěte také

Přidat peníze armádě je dobrá zpráva, chválí STAN. „Investovat se podařilo jen polovinu,“ namítá SPD

To jsou ty debaty například o bojových vozidlech pěchoty, o obrněných transportérech Pandur nebo o ručních zbraních a podobně. Ty už mohly být dávno vyřešeny a dávno to mohlo být zrealizováno. 

Ale je to věc spojená s některými politickými rozhodnutími. A samozřejmě i s tím, jak je komplikovaný zákon o zadávání veřejných zakázek. Pro realizaci v obranných výdajích je poměrně složitý. A je těžké projít celým procesem v relativně krátké době. 

Civilní zákon pro armádu

Jak to, že nemáme dost dobře připravené projekty, jak jste zmínil? Kde je ta chyba? Proč se to úřady za ty roky ještě nenaučily? 

Na tuto otázku nejsem schopný odpovědět vzhledem k tomu, že jsme tuto odpověď dosud nenašli. 

Jednoduše, ten zákon, který je napsaný pro civilní prostředí, není možné realizovat v prostředí obranných výdajů. To je zcela zřejmé vzhledem k tomu, že pořizování některých zbraní nebo komplexních zbraňových systémů se nemůže řešit jenom podle toho, jak je ten projekt drahý, na kolik ta zakázka vyjde. 

Čtěte také

Nestrašme se povinnou vojnou, ale vyjděme vstříc vojákům a přidejme jim na platech, vyzývá exministr Metnar

Tam se řeší spousta dalších jiných aspektů, které se týkají například efektivity dané zbraně. Nebo schopnosti bránit vojáky, pokud se to týká například bojových vozidel.

To jsou základní věci, které ne úplně korespondují s duchem toho zákona. Takže se velmi často lidé, kteří připravují akvizice, dostávají do poměrně složité situace. Na jednu stranu tu jsou požadavky vojáků, na druhou stranu normy dané zákonem. 

A to vytváří podmínky například pro nekonečné odvolávání se, podávání stížností už při zahájení projekt a podobně. 

To je ale velmi dlouho známo. A ještě se nenašla politická odvaha, aby se ten zákon buď vytvořil nový, nebo aby se modifikoval ten starý. A tyto věci budou armádu trápit i v budoucnosti.