Hájení Ratha by teprve mělo začít

Přesto si myslím, že po době hájení je nyní, v okamžiku, kdy v resortu zdravotnictví opět značně přituhlo, hlavně vzhledem k posledním manévrům tzv. "distributorů léků", přesněji "Asociace velkodistributorů léků", (po česku ovšem hezky pěkně: "dealerů"), že tedy po době hájení nastal čas se ministra Ratha trochu zastat...

Čtyři největší velkodistributoři léků, dále jen "dealeři", se pojednou - čistě náhodou v návaznosti na pokles marží lékáren a lékárníků - rozhodli zastavit dodávky zboží třem vybraným dlužníkům - čistě náhodou třem státním nemocnicím. Distributoři, celkem po právu, vymáhají staré dluhy (povšimněte si, prosím, toho slova "staré") a dávají takto vládě ultimátum - buď zaplatíte, či alespoň vládně přislíbíte dluhy zaplatit, nebo nedodáme léky.

Hlouběji pak jdou požadavky dealerů v tom, že požadují po ministrovi, aby odvolal snížení lékárnických marží, v opačném případě přistoupí dealeři k hladce likvidační finanční politice, spočívající ve zkrácení splátkové lhůty u všech lékáren z devadesáti dnů na dva týdny. Podle odhadů lékárnické komory by to zlikvidovalo polovinu z 2200 lékáren. Budiž... Ministru Rathovi takto dealeři nepřiložili pouhý nůž na krk, nýbrž rovnou skalpel na krční tepnu.

Ministr, který za posledních nejméně sto dní prokázal, že i on se umí chovat rasantně, přičemž ve své pozici osciluje mezi polohami carského diktátora a osvícenského monarchy, aniž by se v tomto rozkmitu alespoň tangenciálně přiblížil nějakým normám demokratického chování a vyjednávání, nabízí - boj! Tvrdí, že se nenechá vydírat, neb - podle něj, a zdá se, že ví, co říká - distribuce i prodej léků jsou v České republice velice lukrativní, dealeři mají kde ušetřit a ne, aby používali gangsterské metody... David Rath naopak nastínil, jaké metody hodlá využít proti dealerům - totiž, poslat stížnost antimonopolnímu úřadu za porušení hospodářské soutěže, neb má za to, že mezi dealery existují kartelové dohody a pohrozil jim též trestním oznámením za obecné ohrožení. Ve vedlejší větě se ministr Rath ještě zmínil o tom, že s premiérem Paroubkem jednal o tom, že by se kvůli postojům dealerů měla sejít bezpečnostní rada státu. Abych pravdu řekl - a je to, prosím, můj osobní názor - tenhle zarputilý přístup k větrným mlýnům, které odfoukávají na svou stranu velké balíky peněz z resortu zdravotní péče, se mi líbí.

David Rath je - jestli mě paměť neklame - nejrasantnějším z ministrů zdravotnictví, přičemž je nutné připomenout, že žádnému či žádné z Rathových předchůdců (předchůdkyň) se nepovedlo prakticky okamžitě rozvrtat celý ten tzv. "systém" zdravotní péče. A čím?

Jen tím, prosím pěkně, že po jedenáctileté praxi v oboru zdravotnické politiky v podstatě naráz označil přesně (chtělo by se říct - klinicky) bolavá a zanícená místa celého systému.

Všechny výtky, které se nyní na jeho hlavu snášejí, nejsou nic jiného, než stížnosti těch, kteří díky buď neschopnosti, nebo naopak vstřícné nevšímavosti jeho ministerských předchůdců, profitovali na nesmyslně postbolševickém peněžním samožeru, nazývaném jen zvykově "systém zdravotní péče". Tím nechci tvrdit, že se v resortu zdravotní péče se nedá profitovat, chci tím jen říct, že v dřevních dobách kapitalismu, které zde prožíváme, někdo zapomněl našim podnikatelům všeho druhu (a zdravotní péče je, pardon pardon, podnikání) říct, že fungující ekonomický systém volného trhu není totéž, jako asijsko-balkánský druh podnikání, založený na mimostátních a mimozákonných kontaktech a vzájemné výměně výhod. Ten první systém funguje díky rovným příležitostem a tzv. "čisté hře" - což je výraz, který z moderní češtiny pomalu mizí (dříve se mu říkalo "fair play"). Kdyby někdo nechtěl vědět, o čem je řeč, pak je to ten systém, který je v základu blahobytu úspěšných demokratických zemí.

Ten druhý systém je to, co (bohužel) důvěrně známe z naší současnosti. Nehezkými výčnělky onoho klientilistického systému jsou desítky afér, ve kterých se volně prolínají účastníci z řad politiků, podnikatelů, policie, soudů - však víte...

MUDr. Rath se možná a pro někoho chová jako nesnesitelný despota. Na druhou stranu mi ale jeho (nyní v podstatě "donquichotská") zarputilost přijde jako jedna z posledních možností, jak třeba oklikou přes problémy zdravotnictví, trochu pozastavit ten (pozor, přijde skoro sprosté slovo) etický pád, kterému tu říkáme "cesta k demokracii a tržnímu hospodářství".