Gross si pojišťuje záda

12. červenec 2004

Ačkoliv zatím nikdo neví, co můžeme od Stanislava Grosse coby premiéra očekávat (a skeptických hlasů mluvících o především klientilistické politice zní celkem dost), jedno je patrné: na rozdíl od svého předchůdce toho míní příští předseda vlády nechat náhodě pokud možno minimum. Po té, co se podařilo unionistům jakoby zázrakem udržet při životě desetičlenný poslanecký klub (těžko si představit, že tomu šéf sociálních demokratů jen nečinně přihlížel a čekal jak to dopadne), má sice "papírovou" stojedničkovou většinu. Ale to mu zřejmě nestačí.

Hovoří sice společně s lidoveckým šéfem Kalouskem o podpisu všech staronových vládních poslanců pod prohlášení o stabilní podpoře vládě. Ale zároveň musí vědět, že by za jistých okolností mohlo jít prostě jen o cár nezávazného papíru. Notoričtí nespokojenci uvnitř ČSSD by celkem snadno mohli loajální signatuře nadřadit nějaké pomyslné vyšší principy, jako po Zemanovi opakovali teze o zradě původního programu a nutnosti návratu k němu. Což byla přitom jen vágní, věcnými argumenty a protinávrhy nepodložená proklamace s celkem průhledným cílem destabilizovat koalici pod vedením nemilovaného premiéra. Gross je obecně považovaný za obratného vyjednavače a politické obchody mu nejsou tak cizí jako Špidlovi. Jeho zásadní chybu, totiž neuvolnění napětí mezi ním a známým "důchodcem z Vysočiny", Gross opakovat přeci nebude. Jinak se mu za pár měsíců povede stejně zle. Dokud by aspoň nějaký mír se Zemanem neuzavřel, stále by byl v situaci, kdy mu dostatečně nebezpečný počet vlastních poslanců může na přání svého guru libovolně zatápět. A to je prostě stav dlouhodobě neudržitelný. Gross rozehrává právě klíčovou partii svého politického života. Má už sice vládní většinu, tedy první úkol vpodstatě splnil. Dále musí přesvědčit spolustraníky, že bez Unie svobody ve vládě vedou jen dvě cesty a obě do pekel - buď ke spolupráci s KSČM, jíž by pak straně spočítali za dva roky voliči, anebo rovnou k předčasným volbám, ve kterých by ČSSD výrazně propadla. Zemanovci budou sice proti přítomnosti unionistů v kabinetu , ale Gross má přesto šanci jim vysvětlit, že jinak tratí všichni - tedy i rebelové. To jej ještě čeká. A konečně musí mít jistotu, že mu Zeman nebude dál házet klacky pod nohy. A k tomu uplynulý víkend učinil důležitý krok. Jako prostředníka zvolil bývalého vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, který se vždy těšil Zemanově přízni.

Ten měl podle dostupných informací zprostředkovat Grossovu sobotní návštěvu u ex-předsedy strany, pro kterého byl příští premiér ještě před pár dny zrádcem, jenž musí z vedení odejít společně se Špidlou. Zeman přece jistě nezapomněl, že se Gross loni zasadil, o jeho ostudný neúspěch v prezidentské volbě. Přijmout náhle nabízenou pravici tedy vpodstatě nemusel. Jenomže by si tím v očích sociálních demokratů mnoho nepomohl. Grossovo gesto zřejmě vítají i Zemanovi nejvěrnější. "Stanislav Gross plní, co řekl, že chce sjednotit ČSSD," prohlásil jeden z nejsilnějších vnitrostranických kritiků, šéf sociálních demokratů Ústeckého kraje Foldyna. To by naznačovalo, že i nespokojenci vkládají do Grosse určité naděje. Neboť co by měli z hrozícího zhroucení či dokonce rozštěpu strany? A Zeman internetovému serveru Novinky po meetingu s Grossem sdělil, že když se mu nepodařilo prosadit mimořádný sjezd, pak prý považuje za zbytečné vyjadřovat se k dění ve straně.

To lze jistě těžko interpretovat jako výraz podpory budoucímu premiérovi, ale Zeman aspoň nepokračuje ve verbálních útocích. A toho si nelze nevšimnout. I když k oteplení vztahů bude asi ještě delší cesta.

Gross je zřejmě odhodlán jí podstoupit a z jeho úhlu pohledu je to správné. Můžeme se ovšem jen dohadovat, o čem v sobotu oba pánové na Vysočině hovořili. Jestli padala nějaké omluvná souvětí možná není tak podstatné, jako to, s čím vlastně Gross za svým bývalým šéfem přichází, co mu může nabídnout. A také co z toho Zemana případně zajímá. Minimálně z toho může dobýt nějaký politický kapitál. Dosavadní stav byl totiž i pro něho vpodstatě patový. Disponoval sice svými lidmi ve sněmovně, ale na víc než torpedování vlády to nevydalo. Přijet na příslovečném bílém koni na mimořádný sjezd nebude moci. A tak vidí, že stranu aspoň prozatím neovládne. Že jí navíc může nabídnout jen sebevražedné spojenectví s komunisty, neboť cesta k velké koalici s ODS je nyní zarubaná. Vždyť i ti nevyšší občanští demokraté dnes říkají, že stranu voliči potrestali právě za "oposmlouvu". I pro Zemana by bylo uzavření míru, či aspoň dohody o neútočení tedy výhodné. Dojde-li k němu, sociální demokraté se přestanou bát Zemana coby ješitného destruktivního mstitele a mohou s ním kamsi znovu počítat. Těžko si také představit, že ex-předseda bude další roky sedět v bačkorách a fajfkou na venkově. Pochvaluje si to sám tak často a hlasitě, že mu to už dávno nikdo nevěří. Možná, že Gross nějaké nápady pro bývalého premiéra už přivezl v sobotu sebou. Musí si přece krýt záda. A to hodně důkladně. Jinak jeho tak krásně rozběhnutá politická kariéra skončí karambolem.

Spustit audio