Gross bude u všeho

Těžko říci. Všechno nasvědčuje tomu, že v nejsilnější vládní straně ČSSD probíhá boj o nové přeskupení mocenských sil. Program a volební neúspěch ve volbách do Evropského parlamentu jsou jen záminkami. Žádná ze stran ale zatím nenabízí reálné alternativní varianty dalšího vládnutí. Zbývá jen současná. Náznaky, že teprve na víkendovém jednání ústředního výkonného výboru alternativní plány zazní, mohou být podloženy, ale také nemusejí. Také expředseda ČSSD Miloš Zeman toho příliš mnoho v ruce nemá. Jeho angažovanost ale připomíná pouhou snahu o definitivní pomstění potupy, které se mu dostalo, když jeho vlastní strana jako celek ho nepodpořila v kandidatuře na prezidenta.

Boj o moc je v ČSSD setrvalý a jeho zárodky spadají hluboko do minulosti. Diskuse kolem evropských voleb ho akcelerovala, ale evropská epizoda se ze současných diskusí už zcela vytratila a to také o mnohém svědčí. Koneckonců, je velmi podezřelé, že za debakl v evropských volbách je tolik viněn právě Vladimír Špidla, byť hlavním odpovědným je bezesporu lídr volební kandidátky a poslanec Libor Rouček. Stejně tak je divné, že Špidlovi kritikové tlačí do čela strany Stanislava Grosse, který jako statutární místopředseda ČSSD a místopředseda vlády je za tvář strany na veřejnosti zrovna tak zodpovědný jako předseda strany.

Zkrátka jde opět o pokračování tradičního boje v sociální demokracii. Hraje se především o Vladimíra Špidlu a jeho styl politiky, který se podle některých přežil a je třeba se vrátit k politice, jejíž symbolem je expředseda Zeman. Zbývá ale otázka, proč by tuto staronovou politiku měl nyní prosazovat staronový Stanislav Gross, který poslední léta představoval politiku Špidlovu. Odpověď je na každém, kdo se chce nad tímto oříškem zamyslet.

Protišpidlovská opozice má celá léta problém s tím, že není nikoho, kdo by se postavil do jejího čela. Expředseda Zeman to učinit nechce a kandidáti na tuto roli nedosahují mu zatím ani po kotníky. Je to pochopitelné, expředseda Zeman byl velmi silnou osobností a přitahoval tak k sobě osoby spíše loajální, bez charizmatu a vůdčích schopností. Proto nyní bez něj nejsou schopni ustavit vlastní platformu. Na sjezdu v minulé roce se o oponenturu velmi neúspěšně pokusil čerstvě odvolaný ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok. Naděje vkládali Špidlovi oponenti i do ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha. Ten pro jistotu se nakonec útoku na Špidlu vůbec neúčastnil. V Rusnokově volebním projevu nebylo ani stopy po nějaké ucelené koncepci a jasné představě o dalším vývoji vládního uspořádání. Přesto nastřádal překvapivě mnoho protestních hlasů.

Nyní tedy poslední naděje je vkládána do Stanislava Grosse, ač byl poslední dva roky loajálním k Vladimíru Špidlovi a jeho koncepci, založené na otevřené vládní koalici, kterou upřednostňuje před koalicemi skrytými, na kterých by mohla stát menšinová vláda. Stanislav Gross je ale mistr politické taktiky, stranu dobře zná a ovládá a je dostatečně kreativní a především pružný. V případě, že Špidlovi kritici převáží, je připraven se do čela strany postavit a pokusit se uspokojit obě strany stranického sporu. Jinými slovy, lidé a skupiny, odstavené Špidlovou taktikou, mohli by se opět vrátit do vládních funkcí. Spekulace o případných nových jménech rekonstruované vlády hovoří za vše. Případný návrat Jiřího Rusnoka či Jana Kavana by znamenal konec Špidlova konceptu.

Situaci ve straně, kde Špidlovi odpůrci jsou velmi silní, byť nemají lídra, by to ale určitě uklidnilo. Otázka je, na jak dlouho. Ústřední výkonný výbor sice může vyslovit nedůvěru vedení a tím ho odvolat, nového předsedu musí ale zvolit sjezd. A na ten případný mimořádný chystá se prý i expředseda Zeman, který může kartami zamíchat.

Po víkendu si ale můžeme být jisti jedním. Ať to dopadne jakkoli, bude u toho Stanislav Gross. Bude přitom záležet, jakou podporu Špidlovi odpůrci získají. Pokud malou, všechno bude tak, jak je. Stanislav Gross bude dále loajálním druhým mužem strany. Pokud ale převáží, Stanislav Gross převezme odpovědnost. Bude pak záležet na jeho diplomacii, zda-li dokáže znesvářené stranické skupiny dát dohromady a hlavně - pacifikovat expředsedu Zemana, který volá i po jeho odchodu. Při pružnosti Grossova politického profilu je možné, že i tento úkol pro něj nebude nezvládnutelný. Koneckonců, svého času vstoupil do Zemanovy vlády, aniž ztratil pověst jeho kritika.