Gross: Ano, ale proč

Pro obnovení důvěry občanů v politiku Stanislav Gross mnoho neudělá, pokud se bude stylizovat do role oběti médií a koaličních partnerů. Nestačí ani uznat, že si trable zavinil sám svou politickou neobratností, naivitou, amatérismem či řadou taktických chyb. To vše je totiž zřejmé. Smysl by měla řeč o tom, že když se ujímal vedení strany a vlády, vůbec netušil, jak radikálně se promění nároky veřejnosti na morální integritu politických představitelů. Mělo by jasně zaznít, že co u nás politik v minulosti vnímal jako svou soukromou záležitost, stalo se najednou věcí veřejnou, a jelikož politici nejsou schopni změnit svou minulost, nemají před sebou klidnou budoucnost.

Rezignace Stanislava Grosse by měla být pro politiky, kteří podobně jako on kombinovali práci pro veřejnost s rodinným podnikáním, signálem, aby zbytečně neusilovali o funkce, které budou záhy muset kvůli střetu zájmů s ostudou opustit. Odstupující premiér by měl říct: "Netušil jsem, že mi to neprojde, ale nyní jsem rád, že mi to neprošlo, protože teď už to neprojde nikomu, což je dobře." Kdo ví, zda se takové sebereflexe od Stanislava Grosse dočkáme. Bylo by to cenné. Důležitější ovšem bude, zda politické strany před příštími volbami vyškrtnou z kandidátek politiky, neschopné prokázat původ svého majetku, anebo zda jim kostlivci ve skříních projdou. Opatrnost velí konstatovat, že jedna vlaštovka jaro nedělá.