Gross a chytrá horákyně

2. červenec 2004

Překvapení ani drama se nekonalo. Václav Klaus sice tvrdil, že nechá politiky smažit ve vlastní šťávě, přesto jejich počet velmi rychle omezil. Tím, kdo se nyní bude smažit ve vlastní šťávě, je Stanislav Gross. Právě on byl pověřen, aby dal dohromady nový kabinet.

Kdyby ho president zároveň jmenoval premiérem, měl by Gross jistotu, že mu do vládní sestavy už Klaus nebude moci zasahovat. Ústava totiž tvrdí, že president republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh pak jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Tím, že Gross má zatím pouze sestavit vládní tým a není jmenován premiérem, může hlava státu Grossovu sestavu odmítnout a pověřit vyjednáváním někoho jiného.

Takže nový šéf sociální demokracie stojí před úkolem, který by mu nezáviděla ani chytrá horákyně. Gross by měl podle představ presidenta republiky sestavit takový kabinet, který by neměl kopírovat bývalou koaliční vládu. Hlavě státu, jak sama veřejně prohlašuje, nestačí výměna několika jmen. Zároveň z Hradu zaznívají další omezení.

Vláda by neměla být úřednická, neměla by se opírat o podporu komunistů a měla by se opírat o většinu. Pokud se na tato omezení podíváme střízlivýma očima, mohl by Stanislav Gross rovnou poděkovat, vládu nesestavovat a odjet na prázdniny. Občanští demokraté opakovaně tvrdí, že dávají přednost právě vládě, která by zemi dovedla k předčasným volbám.

Takže by mohla mít rysy vlády odborníků, nebo chcete-li úředníků. Komunisté vyhlašují, že jsou ochotni nabídnout Grossovi pomocnou ruku a vytvořit levicovou koaliční vládu, případně otevřeně podporovat menšinový sociálně demokratický kabinet. Gross pak vysílá na veřejnost signály, že má představu o vládě založené na troskách bývalé koalice.

Navíc si je vědom toho, že to nemůže být kabinet většinový. Grossova taktika je založena na tom, že v době hlasování o důvěře by ve sněmovně chybělo pár poslanců buďto z řad občanských demokratů, nebo komunistů. Tím by se potřebný počet hlasů snížil. Takže přání hlavy státu o většinové vládě je v současné době iluzorní. Václav Klaus to musí vědět. Je tedy otázkou, proč podobné podmínky klade?

Možná, že kvůli tomu, že chce i v následujících týdnech mít na tvorbu nového kabinetu vliv. Kdyby se přísně řídil literou ústavy, jmenoval by Grosse rovnou premiérem a posléze by potvrdil jím navržené ministry. Václav Klaus se vlastně vydal ve stopách předchůdce Václava Havla. Ten po pádu vlády koncem roku 1997 rovněž nejmenoval rovnou premiéra, ale pověřil sestavováním vlády Josefa Luxe. Ten pak na Hrad přinesl návrh úřednického kabinetu vedeného Josefem Tošovským a zároveň dohodu na způsobu a termínu vypsání předčasných voleb. Od Stanislava Grosse toto očekávat nelze.

Tím, že nebyl jmenován premiérem, nebrání nic ani ostatním politikům, aby dále vyjednávali o vládě. Takže se teoreticky může stát, že Gross přijde s návrhem, ten bude odmítnut a zároveň se objeví někdo jiný s novodobým Tošovským. Samozřejmě nelze vyloučit ani to, že podmínky, kterými Klaus svazuje Grossovi ruce, jsou pouze vypouštěním mlhy. Že si hlava státu dělá alibi, že měla zájem na vytvoření stabilního kabinetu. A že to nakonec prostě nešlo. Problém Václava Klause je však v tom, že nemá v zásobě politika typu Josefa Luxe, tak jako ho měl Václav Havel. Takže si Havel mohl dovolit nepověřit jednáním a posléze nejmenovat premiérem představitele občanských demokratů.

Přitom ODS byla tehdy ve stejné pozici jako nyní sociální demokraté. Klausova nevýhoda spočívá v tom, že nikdo z politiků, kromě Grosse, nemá zájem novou vládu sestavovat. Takže nakonec asi nikomu nebude vadit Grossova varianta oprášení staronové koalice, které k moci pomůže absence několika opozičních poslanců.

V kuloárech se ostatně šíří zvěsti, že by Grossovu variantu měli různým způsobem podpořit sto tři poslanci. I tato spekulace potvrzuje, že Gross na Hrad určitě nepřinese návrh, který nebude založen na bývalé vládní koalici a který se nebude opírat o širokou podporu v parlamentu. To musí dobře vědět po všech dosavadních jednáních i president republiky. Přesto nadále na svých podmínkách trvá. Proč?

autor: Petr Hartman
Spustit audio