Gripenem sem, gripenem tam

22. únor 2007

Říká se, že zápach po rozlitém petroleji neodstraníte, ať už ho vytíráte, jak chcete. V angličtině má sloveso "to grip" kromě jiných i význam "držet", "lpět" - a odtud je už jen krůček k tomu předpovědět, že je to v samotném názvu onoho předmětu, že se bude někdejších činovníků držet jako petrolej a ulpívat na nich bude podezření pravděpodobně do nekonečna.

0:00
/
0:00

Ano, řeč je o předmětech, konkrétně bojových letounech, nazvaných Gripen a o vlnách, jež neustále kolem sebe šíří, především díky ne zcela průhlednému postupu při jejich opatřování do výzbroje českých leteckých sil.

Nejnověji odvysílala švédská televize první ze dvou dílů investigativní reportáže o údajné korupci, která měla provázet nejprve nezdařený prodej a posléze i uskutečněný pronájem stíhaček Jas-39 Gripen do výzbroje České armády. Druhý díl té reportáže se má vysílat příští týden a má prý obsahovat i jakési senzační odhalení... I kdyby to měl být jen reklamní trik sledující zvýšení sledovanosti, jedná se o nařčení velice závažné. Už proto, že na nějaké to podstatné odhalení, dokazující, že v České republice korupce jen kvete a to na všech možných a myslitelných úrovních nejen státní správy, ale prakticky všude, číhá veřejnost v dychtivém očekávání. Snad žádná veřejná zakázka v České republice se zřejmě bez něj neobejde.

Z již odvysílaného pořadu švédské televize vyplývá, že při transakcích spojených s úspěšným umístěním gripenů do výzbroje České armády měly prý být vyplaceny britsko-švédským konsorciem BAE Systems/Saab do zatím neznámých kapes nějaké zhruba tři miliardy (lépe - tři tisíce miliónů) českých korun. Tyto peníze, zjednodušeně a schematicky vyjádřeno, měly putovat přes konta najatých zprostředkovatelů do kapes českých politiků a dalších činitelů.

Faktem je, že zapátrá-li člověk trochu v paměti, vybaví se mu, že kdesi v počátcích této kauzy z tendru na nákup nových stíhaček pro české vzdušné síly odstoupily různé renomované firmy (Boeing, McDonnell Douglas, Dassault), neboť - podle nich - bylo vypsání té zakázky a okolnosti jejího posuzování velice "netransparentní". Nakonec v tendru zbyl uchazeč jediný - a to právě britsko-švédské konsorcium Saab/BAE Systems, takže to tak trochu (nebo tak hodně) mohlo vypadat, že tendr byl šit této zakázce na míru, a to i když si dovedeme představit za těmito obviněními i ostrý konkurenční boj.

Faktem rovněž je, že až donedávna byly tzv. "provize", což je jen trochu jemnější výraz pro domácí "úplatek", pevnou a legální součástí obchodních kontraktů zahraničních firem. V současnosti už to legální není, což však neznamená, že by neexistovaly způsoby, jak takovou banalitu obejít. Dalším faktem je, že někteří čeští politikové, konkrétně dva senátoři, otevřeně hovořili o tom, že je lobbyisté v této kauze skutečně neúspěšně oslovili s nabídkou úplatku.

Proto možná nyní tolik humbuku kolem dokumentu švédské televize, který mapuje právě ty tzv. "nové" způsoby, jak se zahraniční firmy snaží dostat k tuzemským zakázkám.

Na druhou stranu všichni dobře víme, jak zaumně dokáží různá ministerstva formulovat zadání veřejných zakázek, a že také existuje nepřeberné množství různých triků, kterými se obchází nejen zákon o zadávání zakázek, ale i samotná výběrová řízení. Stačí se podívat do zpráv Nejvyššího kontrolního úřadu. Navíc, řada z těchto řízení je prohlášena za veřejnosti nepřístupná, údajně kvůli buď obchodnímu nebo přímo státnímu tajemství. Jak ovšem také skoro všichni víme, velice často jsou tyto hlášky o obchodních či státních tajemstvích jen poměrnou části celé pravdy. V principu ale jde především o to, utajit před veřejností mechanismus přidělování státních zakázek - není asi tak těžké uhádnout, proč asi.

V tomto ohledu je možné s mírným optimismem přivítat investigativní činnost švédských novinářů. Nejde to určitě říci s naprostou jistotou, ale snad tu nejde o mediální propagandu placenou zhrzenými uchazeči o zakázku, ale výhradně o práci hlídacích psů švédské demokracie, kteří jinak mají velmi dobrou pověst a v jejím rámci se opravdu nezištně zajímají o čistotu podnikání švédských subjektů, mohlo by to být prospěšné i pro demokracii českou a pro její hlídací psy.

I když, ruku na srdce, v okamžiku, kdy se jim (podobně jako v minulosti už mnohokrát) nepodaří veřejnosti předložit černé na bílém hmatatelné důkazy, bude to zase jenom další mediální plácnutí do vody.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

autor: Martin Schulz
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu