Globální oteplení v roli brzdy

Během hromadného vymírání na hranici permu a triasu před 250 miliony lety vymřelo 70 až 90 % všech suchozemských i vodních živočichů. Mezi nimi byli trilobiti a některé skupiny plazů. Z fosilního záznamu bylo již dříve patrné, že život se po velkém vymírání vzpamatovával jen zvolna. Nyní už zřejmě víme proč. Dvojice vědců z Ohijské státní univerzity analyzovala sedimentární horniny staré 252 až 248 milionů let ze severního Iráku, které vznikly z bývalého mořského dna.

Sloučeniny, které zde objevili, potvrdily, že důležitou roli v extinkční události hrály masivní sopečné výbuchy, které do atmosféry uvolnily velké množství skleníkových plynů. Následkem bylo globální oteplení a okyselení oceánů. Přítomnost uhlíku v sedimentech také potvrdila, že obnova života trvala přibližně 5 milionů let. Během této doby se jeho hladina zvýšila jen nepatrně, což svědčí o tom, že přeživší organismy musely čelit velmi nehostinným podmínkám. Ze získaných dat vyplývá, že globální oteplení před 250 miliony lety zafungovalo jako brzda, kvůli které se život z velkého vymírání vzpamatovával tak dlouho.

Zdroj: Ohio State University