Gita Zbavitelová: Vlajka pro Tibet
Tibet si v neděli připomene 60. výročí protičínského povstání. 10. března 1959 se Tibeťané vzbouřili proti stále větší čínské politické a vojenské kontrole a sílícím represím okupantů, kteří zemi obsadili v roce 1950.
Čína si Tibet nárokuje přes 700 let, ale od roku 1912 byl necelých 40 let samostatný.
Tibet, jak ho už nikdy nikdo neuvidí
Do našich kin přichází unikátní československý dokumentární film o Tibetu z roku 1954. Původně plánovaná oslava stavby silnice z provincie S´Čchuan do Lhasy se mimoděk stala svědectvím o okupaci a anexi původně svobodného území se svébytnou kulturou, a o utrpení dělníků, kteří byli nuceni pracovat v nebezpečných podmínkách bez jakékoliv ochrany, a nemálo jich na stavbě zanechalo i svůj život.
Povstání z roku 1959 bylo brutálně potlačeno, zahynulo až 87 tisíc lidí a 14. dalajlama uprchl do exilu v Indii, kde žije dodnes. Tibeťané si v březnu připomínají i další výročí – 14. března 2008 Čína zasáhla proti dalším, tentokrát zcela pokojným protestům v Lhase, jichž se zúčastnili zejména buddhističtí mniši. Podle tibetské exilové vlády přišlo o život nejméně 80 lidí.
Mezinárodní společenství nevěnuje situaci v Tibetu prakticky žádnou pozornost. OSN nikdy neschválila žádnou rezoluci podporující svobodný Tibet a jeho nezávislost neuznává ani jediný stát. Svět dnes víc zajímají tábory na převýchovu čínských muslimů v Sin-ťiangu než útlak Tibeťanů.
Tento útisk je přitom obrovský. Čínské úřady Tibeťany sledují, zatýkají, vězní, vysídlují, mučí i zabíjí a o přežití zápasí i tibetská kultura a jazyk. Po potlačení povstání bral režim Tibeťanům půdu, majetek, výrobní nástroje i děti, které posílal do Číny na převýchovu.
Závan čerstvého vzduchu
Peking bojuje i proti buddhismu; považuje ho za „feudalistickou pověru“ a buddhistické mnichy za „kontrarevolucionáře“. Komunistické úřady zničily od roku 1950 přes 6000 klášterů a všechny ostatní, co zbyly, jsou dnes podle exilových tibetských zdrojů „počínštěny“. Ve vězení končí mniši, aktivisté, spisovatelé i umělci.
Josef Mlejnek jr.: Plameny v Tibetu
Českou politiku i veřejnost štěpí postoj k Číně a dalajlámovi. Tedy, přesněji řečeno, k dalajlámovi coby oficiálnímu hostu na českém ministerstvu kultury.
Režim vnucuje Tibeťanům i čínský systém „vlasteneckého školství“ a potlačuje výuku tibetštiny tak, že mnoho dětí ve městech se neumí ve své mateřštině vyjadřovat. A podle analýzy satelitních snímků indickým serverem Print Peking v poslední době buduje v Tibetu nejméně tři tábory na převýchovu. Od roku 2008 se za minimální mezinárodní pozornosti na protest proti útlaku a okupaci a za svobodu Tibetu a návrat dalajlamy přes 150 Tibeťanů upálilo.
Čínský komunistický režim připravil za posledních 70 let o život jeden a čtvrt milionu obyvatel Tibetu. V rámci boje proti buddhismu manipuluje i s jeho představiteli. Dalajlamu a druhého nejvýše postaveného duchovního pančhenlamu tradičně vybírají nejvyšší buddhističtí představitelé, kteří ho musí „rozpoznat“ jako převtělence jeho předchůdce.
Současný dalajlama takto v roce 1995 osobně vybral nového pančhenlamu, jemuž bylo teprve pět let. Čínský režim však z chlapce okamžitě udělal politického vězně – hoch i se svými rodiči zmizel a dodnes je zadržován na neznámém místě. Číňané pak jmenovali pančhenlamou poslušného syna partajních činitelů, ale žádný tibetský buddhista ho neuznává. Komunistický režim chce zmanipulovat i volbu příštího dalajlamy a už teď ničí a zabírá symbolická místa spjatá s tibetskou buddhistickou tradicí.
Ondřej Konrád: Bude dělat čínský vyslanec mrtvého brouka?
Za určitých okolností by mohl příští týden nastat v Praze docela slušný šramot.
Před nedělním výročím jsou v Tibetu rozmístěny vojenské posily a už od února tam až do začátku dubna nesmí zahraniční turisté, novináři ani diplomaté. Tibeťané mají omezenou možnost pohybu a v době výročí nesmějí cestovat ani tibetští obyvatelé jiných čínských provincií.
Režim jim blokuje přísun informací v mobilech a čínští studenti mají příkaz sledovat chování svých tibetských spolužáků. A podle zdrojů britských Timesů úřady nařídily Tibeťanům, aby si doma místo buddhistických oltářů vystavili fotku prezidenta Si Ťin-pchinga.
Za prezidenta Václava Havla Československo a pak i Česká republika Tibet velmi podporovaly a dalajlama zde byl častým a vítaným hostem. Byli jsme jednou z mála zemí s tímto postojem a Tibeťané si ho nesmírně vážili. Po Havlově odchodu se však změnil, i když pražští primátoři Bém a Hudeček dalajlamu přijali také.
Je velmi potěšitelné, že teď pražský magistrát pod vedením Zdeňka Hřiba z Pirátů obnovil tradici vyvěšovat v době výročí tibetského povstání tibetskou vlajku a odmítl pokračovat v pročínské servilitě své předchůdkyně Krnáčové z hnutí ANO, která tento dlouholetý zvyk na čtyři roky zrušila.
Zdeněk Hřib se ve středu dokonce osobně setkal s premiérem tibetské exilové vlády Lozangem Sanggjäm, který Prahu navštívil u příležitosti filmového festivalu Jeden svět.
Vlajka je sice jen symbolické gesto, ale předseda tibetské vlády je ocenil. A pražští radní také chtějí z tzv. sesterské smlouvy s Pekingem uzavřené minulým magistrátem odstranit článek, který uznává „jednotnou Čínu“.
Konečně závan čerstvého vzduchu. Žádný příbuzný primátora Hřiba sice už nikdy nedostane vyznamenání Hradu, ale našinec se konečně jednou nemusí stydět za svou politickou reprezentaci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
