Gigantický radioteleskop

Ruská družice, která na své palubě tento radioteleskop nese, se jmenuje RadioAstron. Na orbitu se radioteleskop dostal ve složeném stavu. Teprve v kosmu se rozevře všech jeho 27 kovových plátků, které jsou neseny konstrukcí z uhlíkových vláken. Tak vznikne parabolický talíř o průměru asi 10 metrů. Nicméně to není všechno, kdyby totiž zůstalo jen u tohoto rozměru, anténa RadioAstronu by svými parametry těžko překonala mnohé pozemské radioteleskopy. Ty disponují průměrem antény i kolem 100 metrů a více. A už vůbec by se kosmická anténa nevyrovnala koordinovaně pracujícím soustavám pozemských radioteleskopů.

Skutečná síla RadioAstronu tkví v jeho spřažení s radioteleskopy umístěnými na Zemi, používá se zde tzv. radiová interferometrie. Díky této metodě je efektivním průměrem celé anténní soustavy vzdálenost mezi radiotelekopy. A protože apogeum dráhy RadioAstronu leží ve vzdálenosti 390 tisíc kilometrů od Země, tedy přibližně ve vzdálenosti Měsíce, činí největší efektivní průměr soustavy činí asi třicetinásobek průměru Země. Díky tomu má spolupracující soustava teleskopů v radiové oblasti asi 10 000 krát větší rozlišovací schopnost, než jaké v optické oblasti dosahuje Hubblův vesmírný teleskop (7 úhlových mikrosekund).

RadioAstron není prvním kosmickým radioteleskopem svého tohoto druhu. Už před 15ti lety vypustila Japonská kosmická agentura podobnou družici Highly Advanced Laboratory for Communications and Astronomy (HALCA), ta se ale v roce 2005 odmlčela. RadioAstron by měl být asi 10x citlivější než HALCA a v radiovém oboru umožní mj. velmi detailní mapování struktur uvnitř vzdálených galaxií a také mapování struktur kolem černých děr.

Největší kosmický radioteleskop

Zdroje: New Scientist, RadioAstron (homepage), RadioAstron (Wikipedia)