Gibsonovo "Umučení Krista"

Film totiž působí na více úrovní lidské vnímavosti a my diváci je máme nestejně uspořádané. Proto si netroufám svou vlastní (tedy subjektivní) odezvu nadřazovat reakcím těch druhých. Nezazlívám nikomu, že během představení odejde. Stalo se v USA, že jistá žena dostala v kině infarkt, jemuž podlehla. Kdyby bývala včas odešla, učinila by jisté lépe.

V čem jsou všichni zajedno, je šokující účinek scén předvádějících ukrutnost mučení, jemuž byl Ježíš podroben. Taková "podívaná" (za to slovo se omlouvám), tedy taková podívaná nutně otřese lidskou myslí, jejím vědomím i nevědomím. Co z toho otřesu vyplyne, to už záleží na obsahu mysli každého z nás.

Omezím se jen na komentování nejčastějších reakcí, jak je uveřejnil americký i evropský tisk. Začnu tou nejpovrchnější. Obviněním tvůrce filmu z pouhé zištnosti. Z toho, co vím o jeho krizích, o potížích, které měl s prosazením a financováním filmu, takové podezření nevyvozuji. - S tím není v rozporu pravděpodobnost, že film vynese svému tvůrci spoustu peněz.

Nedomnívám se, že film je záměrnou expozicí sadismu, jak mu bývá předhazováno. Předvádění lidské krutosti a lidského strádání může mít přece i jinou funkci. Funkci apelu. Snad bychom měli vědět, co se dělo v koncentrácích, v mučírnách KGB i StB, v Biafře, Rwandě, v Číně, Súdánu atd. - Připouštím, že Gibsonův filmu může zahrát na sadistickou i masochistickou strunu, pokud v divákovi je.

Nemyslím, že jde o dílo záměrně antisemitské. Jsem si však jist, že jeho podání Kristova osudu (které se jen z malé části opírá o evangelia) může velmi snadno vyvolat protižidovské cítění, tedy recidivu toho, co se v evropských duchovních dějinách skutečně odehrávalo. Bývalo to právě slavení křesťanských Velikonoc, které se stávalo spouštěčem protižidovských pogromů. Tvůrce filmu toho nedbal - a to je má nejzávažnější námitka proti jeho výtvoru.

Všiml jsem si, že upřímně věřícím křesťanům je film mementem, které prohlubuje jejich intimní vztah ke Kristu. Dále: že těm z nich, kdo mají péči o zvěstování víry druhým, dělá film spíše starost. A že tomu typu křesťanů, kteří mají dnešní bezbožný svět v nenávisti, se film snadno stává vodou na mlýn právě té nenávisti. Obávám se, že tímto způsobem bude přijímán v islámských zemích.

V evangeliu praví Ježíš: "Poznáte je po ovoci." Nevím, jaké bude ovoce Gibsonova filmu. Nevylučuji, že zjistíme, že by bývalo lépe, kdyby vůbec nebyl vznikl, ale jist si tím nejsem. - Německý levicový časopis Die Zeit se mu věnoval několik týdnů. Některé texty mě tam deprimovaly, jiné byly velmi poučné. Myslím, že nejlepší odezvou na film není jednorázové deklarování prvního dojmu a utvrzování se v něm, ale povídat si o něm a naslouchat.

Z vatikánských kruhů zazněla obava, že bez vysvětlení navíc bude film nesrozumitelný a vyvolá chaos. Odezva v našem tisku je vesměs kritická, spíše odmítavá, často povrchní, někdy ignorantská či zlomyslná. Záleží na křesťanech, dokážeme-li napomoci vnímání filmu ve všech potřebných souvislostech, bude-li ovšem zájem a prostor.

Na závěr si neodpustím povzdech. Film sám v té podobě, k níž se jeho tvůrce cítil puzen, i odezva, s níž je přijímán, svědčí o tom, jak hluboce se naše (tj. západní) civilizace odcizila tomu nejpůvodnějšímu impulsu, který ji vytvořil a poté inspiroval bezmála dvě tisíciletí.