Gesto za dvě miliardy

Minulý rok nebyl se svým rozpočtem spokojen žádný s ministrů, letos to není jiné. Víc se toho novináři od Kalouska nedozvěděli a vlastně se ani dál neptali. Strážce státní pokladny pouze připustil, že jsou dva nespokojenci, ministr školství Ondřej Liška a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek. Ti žádají celkem tři miliardy nad svůj příděl.

Tak strohý přehled tříměsíčních jednání je zvláštní zejména z širší perspektivy. Český stát bude v příštím roce rozdělovat 1151 miliard korun, tedy zdaleka nejvíc ve své historii. A přitom se nedozvíme ani slovo, co se za peníze, koneckonců vybrané od daňových poplatníků, vlastně pořídí.

Na jednu stranu je možné ministra financí chápat. Stát mu uložil povinnost, aby hájil jeho finance. Tentokrát to nebylo zcela snadné, protože splátky dluhu, které nadělaly minulé vlády dosáhnou v příštím roce 65 miliard, což je o 20 miliard víc, než letos. Přitom průběžně rostou důchody, v příštím roce to bude o 25 miliard.

Takové peníze je třeba sehnat a ministr Kalousek teď má za sebou náročný tříměsíční boj a nemůže ani slavit, protože kompromisy s ministry, jejichž vážnost závisí na množství rozdělovaných peněz, musely být bolestné pro všechny zúčastněné. Navíc rozhodující jednání tedy přijde a i když už je prakticky všechno dohodnuto, není možné podceňovat jakoukoli kolizi.

Přesto existuje i druhý pohled, který reprezentuje jeden z nespokojenců, ministr Ondřej Liška. Ten by se v rámci současné vlády dal označit na vizionáře, který se aspoň dílčími kroky snaží naplnit skvělou budoucnost české země, jak o ní rádi mluví všichni politici. Budeme vzdělaným národem, který svými kvalifikovanými pracovníky a vyspělými technologiemi dosáhne té nejlepší evropské úrovně a bude expandovat dál, než na zadní dvorem německé ekonomiky.

Proto je třeba rozvíjet školy, univerzity a výzkum. To se neobejde bez většího množství financí a pokud se jich skutečně nedostává, je třeba zachovat aspoň úroveň minulého roku.

Když se Ondřej Liška stal ministrem, tak zjistil, že letos takové pravidlo neplatí. Snaží se tedy, aby platilo aspoň v příštím roce. Jenom tak se mohou základní školy stát k dětem přívětivější a univerzity na studenty náročnější, jenom tak se mohou výzkumné ústavy zapojit do mezinárodní spolupráce, což je pro kvalitu vědy nezbytné.

Je fakt, že univerzity mají dostat bez ohledu na inflaci méně peněz, než letos, konkrétně o půl miliardy. Proto žádá Lišky dvě miliardy navíc. Tady očividně nejde o hádku jen o peníze, spor Kalouska a Lišky má hlubší rozměr. Na jedné straně je kázeň a pořádek, které jsou pro státní finance nezbytné, jak velí dlouholetá zkušenost. Na druhé straně je naděje na lepší budoucnost, kterou právě resort školství nabízí ze všech nejlépe.

Dá se říct, že jak se vláda rozhodne, tak bude později hodnocena: opatrná, anebo vizionářská.

Oba ministři mají pochopitelně v záloze i další argumenty. Kalousek může upozornit, že všechny resorty začnou už příštím roce čerpat miliardy eur z bruselských rozpočtů Na zaplacení budoucnosti jich je skutečně dost, ročně ke stovce miliard korun. Přitom značnou část těchto peněz dostane právě Liškův resort.

Ovšem proti tomu může šéf vzdělávacího resortu namítnout, že český stát nemůže ve své vzdělávací politice spoléhat jen na Brusel. Z pohledu světových statistik se jeho výdaje na vysokoškolského studenta zvyšují nejméně ze všech vyspělých zemí. Buďme přesní: výdaje se ze všech nejvíc snižují.

Diskuse se tak blíží ke svému konci. Liška žádá, aby stát učinil gesto za dvě miliardy a zajistil vysoké školy ještě před tím, než se vzepnou ke svému tygřímu skoku. Otázka zní, jestli si Kalousek nechá pro sebe své racionální argumenty a stejně jako jiní ministři překousli jeho úspory, tak on přimhouří oči nad Liškovými požadavky.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .