Genetika vyvařených tučňáků

Tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus) hnízdí na subantarktických ostrovech. Mezi ně patří ostrov Macquarie v polovině cesty mezi Austrálií a Antarktidou, jehož tučňáci mají za sebou smutnou historii. Před sto lety byly zdejší hnízdní kolonie prakticky zdecimovány lovci. Novozélandský politik a obchodník s tukem mořských zvířat, nazývaný blubber, Joseph Hatch přišel na to, že tuk z těl tučňáků se dá vyvařit a prodávat jako olej do lamp. Během tří dekád v jeho kotlích skončily asi dva miliony tučňáků. V roce 1919, kdy drancování ukončila jedna z prvních mezinárodních kampaní na ochranu zvířat, zbývala jediná kolonie s asi 4000 tučňáky.

Dnes už na ostrově Macquarie zase žije asi půl milionu ptáků. Jejich populace vznikla z malého počtu jedinců, což vyvolávalo obavy, jestli tučňáci neztratili svou genetickou rozmanitost. Nízká diverzita je spojována s menší odolností a vyšší citlivostí vůči změnám prostředí. Australští vědci proto sedmnácti živým tučňákům patagonských z ostrova Macquarie odebrali DNA a porovnali ji se vzorky získanými z tisíc let starých kostí. Srovnání dávné a dnešní populace dopadlo nad očekávání dobře: genetická diverzita současných ptáků je na stejné úrovni jako byla před příchodem lovců. Tučňáci jsou chráněni pouhých 80 let, ale i tato krátká doba stačila na to, aby se vzpamatovali z následků intenzivního lovu. Podle vědců za to vděčí jak ukončení lovu, tak zákazu rybolovu, který jim ubíral zdroje potravy.

Zdroj: Biology Letters