Francouzská iniciativa vůči Íránu

Tyto velmi poplašné výroky, které ještě zdramatizoval premiér François Fillon prohlášením, že "napětí s Íránem dosáhlo krajního bodu", vyvolaly prudkou reakci íránských činitelů. "To, že se prohlášení francouzských činitelů shodují s pozicí dominantní velmoci - (Spojených států) - poškozuje kredibilitu Francie před světovým veřejným míněním, a zvláště na Blízkém Východě", tvrdí Teherán. Oficiální agentura Irna obvinila Nicolase Sarkozyho, že chce kopírovat Bílý dům, a dodává, že tento Evropan, který se vžívá do kůže Američanů, napodobuje jejich vytí.

Spojené státy přijaly výroky ministra Kouchnera příznivě. Rusko, Rakousko a Itálie vyjádřily výhrady, stejně jako ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Mohamed El Baradei, který se obává íráckého precedentu a šetří Teherán, aby mohli jeho inspektoři zůstat na místě. Ve Francii požádala levice presidenta Sarkozyho, aby vysvětlil slova svého ministra, první tajemník socialistické strany François Hollande žádá debatu o Íránu v parlamentu a komunisté jsou pobouřeni. Když minulý víkend francouzský ministr Kouchner objasňoval svá stanoviska před senátem Spojených států, pomohl svým neodolatelným způsobem americkým partnerům, kteří většinou přijali jeho vývody kladně. Když totiž několik přítomných počalo vykřikovat, že si nepřejí válku s Íránem, chopil se mikrofonu a odpověděl jim klidně slovy, která by si k nim jejich kolegové sotva dovolili: "Ale já jsem přece stejného mínění, vy hlupáci!" V pátek se má sejít pět stálých členů Rady bezpečnosti - tedy Čína, Spojené státy, Francie, Velká Británie a Rusko - a s nimi Německo - ve Washingtonu, aby zvážily třetí průběh sankcí proti Teheránu. Jelikož ale v OSN není přijetí nové vlny sankcí zaručeno, naléhá Francie na přijetí sankcí mimo OSN - v rámci Evropské unie. Taková opatření by doplnila unilaterální opatření Spojených států a to by bylo pro Írán jistě citelné, neboť by ho to připravilo o přístup k mezinárodnímu finančnímu systému. Paříž, aby ukázala cestu, již požádala francouzské podniky, aby zmrazily své investice do Íránu. Návrh již předjednal prezident Sarkozy s kancléřkou Merkelovou na pravidelných francouzsko-německých konzultacích, konaných každé dva měsíce, naposledy v Mesebergu u Berlína. Kancléřka je francouzské iniciativě nakloněna, ale bude muset věc projednat s koaličními partnery. Německo je jednou z evropských zemí, kde jsou úvěry na export do Íránu nejvyšší. Zatím nebylo dosaženo ani souhlasu Itálie, jež je v Íránu hospodářsky také velmi aktivní, a Španělska. Finanční a hospodářské kruhy ve většině evropských zemí se obávají, aby nemusely samy platit cenu za zvýšené sankce, pokud by nebyly přijaty celou Evropskou unií.

Jaké jsou vlastně důvody toho, že se Francie takto hlasitě ozvala? Taková bojovná slova z úst šéfa diplomacie jsou jistě velmi neobvyklá. Bernard Kouchner je sice znám jako muž, který nejde pro slovo daleko, avšak jeho věta o možné válce jistě nebyla vyslovena jen tak náhodou. Jeho slova dokonale odpovídají projevu, který měl na konci srpna president Sarkozy před shromážděním velvyslanců. Ten hovořil o nezbytnosti vyhnout se katastrofické alternativě: íránské atomové bombě nebo bombardování Íránu. "Perspektiva Íránu vlastnícího jadernou zbraň je nepřijatelná. Bylo by to skutečné nebezpečí pro celý svět.", prohlásil jeho ministr jako ozvěna. Je to poselství veřejnému mínění a evropští partneři jsou vyzýváni, aby uvalili na Teherán sankce. Kouchner ovšem zároveň prohlásil, že je třeba vyjednávat až do konce. Paříž je ale znepokojena důsledky dohody, kterou uzavřela v srpnu s Íránem Mezinárodní agentura pro atomovou energii a v níž mu dala lhůtu až do listopadu, aby odpověděl na řadu otázek o svém nukleárním programu. Západní mocnosti se totiž obávají, že lhůta udělená šéfem vídeňské agentury Mohammedem El Baradejem jen znovu umožní Teheránu získat čas a zpozdí nové sankce OSN. A Moskva již informovala Západ, že je vyloučeno, aby hlasovala o nových sankcích, dokud nebude "akční plán" dojednaný mezi Íránem a agenturou pro atomovou energii vyčerpán až do konce. To by mohlo odsunout hlasování OSN na počátek příštího roku. Maně mě napadá fejeton Karla Čapka, v němž za španělské občanské války po vybombardování Guerniky parodoval bezzubá prohlášení Společnosti národů. Nynější jasný postoj francouzského presidenta i ministra zahraničí je třeba přivítat. Cílem není pobízet ke konfrontaci, ale zmobilizovat veřejné mínění, aby si uvědomilo vážnost situace. Ve chvíli, kdy Evropané váhají s přijetím nových sankcí, se sluší připomenout, že ty jsou jediným nástrojem, jak podpořit diplomatické snahy a přimět Írán ke změně svého postoje. Neboť čas tlačí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .