Francouzská debata za "záchranu národní identity" dospěla ke konkrétním opatřením

Původně se počítalo s tím, že celá akce bude ukončena velikým závěrečným kolokviem za přítomnosti prezidenta republiky. Místo něj se konal vládní seminář trvající půl druhé hodiny, který zorganizoval premiér François Fillon v roli zachránce celého projektu. Na tomto semináři podali jednotliví ministři své vlastní návrhy na řešení problému národní identity, zvláště ministr pro přistěhovalectví Eric Besson, ale i další. Je to směs opatření upozorňujících na práva a povinnosti cizinců přijíždějících na francouzské území, nebo těch, kdo chtějí získat francouzské občanství, a dalších, šíře pojatých opatření, zaměřených na spolužití. Hodně jich je hlavně symbolických a nevyžadují žádné legislativní změny.

Premiér chtěl převzít ty nejzajímavější a nejsnadněji uskutečnitelné návrhy, a těmi jsou tedy především: Posílení smlouvy o přijetí za Francouze a o integraci. V této smlouvě, fungující od roku 2007, je již obsažena občanská výchova, zaměřená na principy a hodnoty republiky. Za další by měl mít každý přistěhovalec jakéhosi francouzského kmotra, rekrutujícího se z dobrovolných občanů. Nabývání francouzského občanství cizinci by mělo být slavnostně stvrzeno občanskou přísahou. Každý nový občan by měl potvrdit, že zná "chartu práv a povinností". Ve všech školních třídách by měla být vyvěšena Deklarace práv občana zavedená francouzskými komunardy, mladí Francouzi by měli nejméně jednou ročně zpívat Marseillaisu a na všech školách by měla trvale vlát francouzská vlajka. Navíc zahájil ministr pro přistěhovalectví a ministr školství již v roce 2008 školu pro rodiče, kde by si dospělí přistěhovalci zlepšovali francouzštinu a lépe poznali francouzskou školu. Francouzi se těžko vyrovnávají s postupnou ztrátou významu francouzštiny v diplomacii, i se ztrátou svých výsadních pozic ve filosofii, v literatuře, ve výtvarném umění i v módě. V devatenáctém století byli hluboce přesvědčeni o kulturní nadřazenosti Francie a o jejím poslání při civilizování zaostalých národů, které kolonizovali a v nichž zaváděli svůj osvícený řád. Tomu se lze dnes při pohledu na někdejší francouzskou Afriku než usmát. Toto je tedy konečné vyústění francouzské debaty o vlastní identitě. Prezident Sarkozy, který ji s velikým elánem rozpoutal, od ní nyní dává spíše ruce pryč. Konec se zdá spíše rozpačitý a debaty zřejmě budou pokračovat i nadále. Můžeme se samozřejmě Sarkozyho iniciativě pošklebovat, bylo by to ale dost laciné. Maně mě však napadá, co naše česká identita. Neprospělo by k posílení jejího vědomí, aby také na každé naší škole vlála celoročně česká vlajka a aby se alespoň jednou za školní rok zpívala česká hymna? Jinak naše národní povědomí pomalu nahrazuje už jen ono hop hop hop, kdo neskáče, není Čech, anebo ještě hůře - Čechy Čechům.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .