Francie, země v proměnách času

Francie má velmi dlouhé dějiny. Ale taky populaci, která v Evropě bývala nejstabilnější. Zdejší Keltové – vlastně Galové, jak si sami říkají – se málo stěhovali do jiných oblastí už ve starověku, i pod nadvládou historického Říma. Když koncem středověku migrovali Němci osidlovat východ kontinentu, Španělé a Portugalci odjížděli dobývat Ameriku a Angličané i Holanďané obchodovali s celým světem, Francouzi byli se svou zemí spokojení. V zámoří tak spíš jen vytvářeli obchodnické základny. Výjimkou byl frankofonní Quebec a pozdější budování plantáží v oblasti Karibiku, v různých částech Afriky a jihovýchodní Asie. Budoucnost to však měla změnit.

Po depopulaci v průběhu 1. světové války, kdy na bojištích padlo mnoho set tisíc francouzských mužů, do země mezi lety 1921–1935 zamířilo přes milion přistěhovalců. Většinou šlo o Poláky, kteří migrovali za prací ve francouzských dolech, země taky přijímala mnoho bělogvardějců z Ruska, nebo statisíce Arménů, kteří prchali před genocidou v oblasti Turecka. To přinášelo kulturní posun. Tolik viditelná nebyla postupná migrace Italů, Španělů a především Portugalců po 2. světové válce, kteří se po celé Francii vydali za prací v továrnách i na polích. Dnes už většinou patří k plně asimilovaným občanům, kteří se s novým domovem plně sžili a jejich potomci už patří k typickým Francouzům.

Francie patří k nejnavštěvovanějším zemím světa i díky své historii|foto: Fotobanka stock.xchng

Masivní migrace nastala na přelomu 50. a 60. let minulého století. Evropští osadníci kolonizovali Alžírsko už v 19. století. Během bojů za osvobození místní Arabové a Berbeři donutili k emigraci přes 1,5 milionu těchto „pied noirs“, většinou vlastníků farem a latifundií. Tito původem Francouzi, Italové a Španělé do země přinesli novou vlnu podnikavosti. Do Francie za nimi zamířily statisíce Alžířanů i Maročanů, mezi muslimy ale bylo i mnoho středomořských Židů-Sefardů, kteří se většinou výborně uplatnili. Dnes jde o menšinu 600 000 osob, což je v rámci Evropské unie nejvíc. Nová pracovní síla tak za gaullistické vlády umožnila nárůst hospodářství.

Od roku 1960 taky do měst hromadně migrovali Francouzi z venkova, například departement Creuse postupně přišel o celou čtvrtinu obyvatel. Severoafričané arabského a berberského původu tvoří téměř desetinu obyvatelstva, žijí většinou na jihu země a v Ille de France okolo Paříže. Pracují v různých odvětvích ekonomiky, ale mladí potomci přistěhovalců na předměstích většinou nemají práci. Proto zde občas propukávají nepokoje, které jsou spíš sociální než rasové. Přistěhovalci v sekulární Francii většinou taky neprosazují islamizaci země, i když nárůst jejich počtu bude jistě v budoucnu hrát výraznější roli.

Ve stínu Eiffelovy věže žijí statisíce imigrantů|foto: Fotobanka stock.xchng

Spolu se Švédskem je Francie jednou ze zemí, kde začíná výrazně růst porodnost. Bývá to právě díky přistěhovalcům, ale i díky obyvatelům na venkově. Ohromně proto narůstá počet osob žijících v městských aglomeracích, především Paříž s okolím už míří ke hranici 12 milionů, což je v Evropě nejvíce. Roste počet obyvatel i kdysi nepříliš velkých měst. Nice, Toulouse a Bordeaux na jihu země už mají s předměstími přes milion obyvatel. Žije zde i mnoho Turků a černých Afričanů (asi 2,5 milionu), kteří však často nedostávají francouzské občanství. Hranice 140 000 imigrantů ročně už tak nuceně klesá – i kvůli důsledkům hospodářské krize. Francie tak už nemůže být nejčastějším cílem azylantů (jak tomu bylo v minulosti), ale občané se drží liberálního pohledu na cizince.

Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.