Francie se vrátila do NATO

Podle průzkumu agentury IFOP, publikované v březnovém vydání časopisu Paris Match souhlasí 58% Francouzů se Sarkozyho rozhodnutím navrátit Francii do kolektivního velení NATO. Předseda klubu Svazu pro lidovou většinu Jean- François Copé vyjádřil jejich mínění slovy: "Jsem nadšený, že prezident republiky se rozhodl dát to na zodpovědnost vládě". Svou zodpovědnost za rozhodnutí hlavy státu převezme totiž skutečně předseda vlády François Fillon. Ten sám je ale příkladem toho, že zdaleka ne všichni francouzští politikové jsou tímto krokem nadšeni.

Fillon totiž pouze, jako pravověrní gaullisté, jakými je ministryně vnitra Michele Alliot-Marie či předseda komise pro hospodářské záležitosti Patrick Ollier zapřeli své přesvědčení a Sarkozyho rozhodnutí disciplinovaně schválili. Ve většinovém táboře ale vyvolává toto rozhodnutí stále silnou kritiku. Poslanci za Sarkozyho stranu Svaz pro lidovou většinu nejsou zdaleka tímto rozhodnutím nadšeni. Svůj nesouhlas vyjádřili bývalí premiéři Alain Juppé a Dominique de Villepin. De Villepin se vyjádřil za všechny pravověrné gaullisty: "To, že jsme během let maximálně zvyšovali příspěvky Francie na fungování NATO, bylo vždy proto, abychom zachovali své původní a zvláštní postavení v této organizaci. Z NATO se nesmí stát druhé OSN nebo ozbrojená paže Západu. Já si vždycky myslel, že nezávislost Francie je úzce spojena s naším diplomatickým posláním dělat most mezi Východem a Západem, a mezi Severem a Jihem. Francie není země, jako jiná, kvůli svým dějinám, své zámořské přítomnosti, svému statutu člena Rady bezpečnosti. Nyní nám hrozí zúžení našich ambicí a to, že bude hlas Francie zbaven svého zvláštního postavení." Tolik Dominique de Villepin.

Důvod, proč nechal Fillon v Národním shromáždění 17. března v sázce svou vládu, hlasováním o důvěře, je prostý. Pro znovuzačlenění do společného velení NATO totiž nebyla zajištěna většina ve sněmovně a nebylo jisté, že jí bude dosaženo v Senátu.

Nenechal tudíž poslance hlasovat o pravém předmětu sporu, ale byla jim prostě položena otázka, zda chtějí či nechtějí nechat padnout vládu. Kdyby se chtěla část většiny vyjádřit proti znovuzačlenění Francie do NATO, může se tak pouze nezúčastnit hlasování. Senát se na výraz svého nesouhlasu rozhodl zapsat na svůj program pouze "četbu" deklarace vlády a debatu si ušetřit. Premiér Fillon tím, že si vzal celou věc na zodpovědnost, de facto umlčel nesouhlasné hlasy v obou sněmovnách.

Socialistická strana, jež je jednotně proti, hodlá nicméně svůj odpor oficiálně vyjádřit, a proto povolala své dva bývalé premiéry - Lionela Jospina a Laurenta Fabiuse, aby pronesli projevy ve sněmovně. Lionel Jospin, bývalý premiér za Jacquesa Chiraka, lituje "porušení téměř půl století trvajícího konsensu mezi levicí a pravicí ve věci obrany". Laurent Fabius pak byl hlavním řečníkem socialistů ve sněmovně. Celá francouzská levice pranýřuje to, že se Francie staví do jedné řady s Amerikou. Zelení soudí, že "v prudce se vyvíjejícím multipolárním světě se Sarkozy obrací do minulosti". Bývalá socialistická kandidátka na presidentský úřad Segolene Royalová zase soudí, že "Sarkozy činí nesprávnou věc". A předseda středové strany Demokratické hnutí, se zkratkou Modem, François Bayrou, prohlásil: "Vzdáváme se toho, co bylo naší zvláštností, té známky nezávislosti, která dávala Francii zvláštní identitu v koncertu národů. Nicolas Sarkozy neměl mandát škrtnout toto dědictví jediným škrtem pera".

Je třeba zopakovat, že podle výše zmíněného průzkumu veřejného mínění je většina 58% Francouzů za návrat Francie do velení NATO, po více než čtyřicetileté nepřítomnosti. Proti je 37% a 5% se nevyjádřilo. Tato podpora je nejvýraznější u stoupenců vládního Svazu pro lidovou většinu (76%), než u levice (52%) a MoDemu (59%). Inu, prosadit demokratická opatření v tak tradiční demokracii, jakou je Francie, také někdy není snadné. Záleží ale na výsledku. A za ten by se slušelo Sarkozymu poděkovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .