Francie a země východní Evropy

K Paříži vzhlížela také celá naše předválečná umělecká avantgarda. Byla to ovšem až na výjimky, jakou byla známá návštěva André Bretona v Praze, jednostranná tendence, jakkoliv dnes kulturní historikové pilně mapují tehdejší česko-francouzské styky. Snad ještě silněji, než Češi, byli na Francouze vázáni Poláci. V zorném úhlu francouzské diplomacie a potažmo obecného zájmu stále jsou spíše země severní a střední Afriky, než třeba Maďarsko nebo Česká republika.

Tento stereotyp vládl ještě v době přístupových rozhovorů zemí Střední a východní Evropy k Evropské Unii. Silným a účinným advokátem Čechů i Poláků byli tehdy opět Němci, Francie se zajímala více o Maltu či Kypr, a ze zemí bývalé východní Evropy vlastně jen o Rumunsko. Ještě v devadesátých letech, když jste řekli někomu z prostředí francouzské diplomacie, že je středoevropský prostor mimo oblast francouzského zájmu, začali jste být považováni za nezdvořáka, který porušuje zaběhnutou hru.

To vše se s odchodem Jacquese Chiraka změnilo. Francouzi mají samozřejmě stále mimořádný zájem o frankofonní Afriku, ale již neaspirují na postavení četníka, zvolna opouštějí politiku mimořádného francouzského postavení, snaží se převést kompetence francouzských vojenských misí na Evropskou unii. Nová francouzská generace politiků se již identifikuje s Evropskou unií a začíná aktivně vytvářet nové vazby.

Sarkozyho východoevropská ofenzíva jako by chtěla co nejdříve napravit dojem, který zanechal Chirac. Sarkozy podniká návštěvy Polska, Maďarska a Bulharska, a přesvědčuje, že žádná z nových zemí není druhořadým partnerem. Prohlašuje, že doby, kdy se nováčkům radilo, aby mlčeli, jsou pryč. A se změnou politiky vůči východoevropským zemím.

Se změnou francouzských postojů ke střední a východní Evropě logicky souvisí modifikace politiky vůči putinovskému Rusku.

Významný signál dává Sarkozyho cesta do Moskvy, podle francouzského tisku jedné z nejvýznamnějších za jeho volební období. Nová Sarkozyho strategie spočívá podle jeho slov v tom, "hájit naše zájmy a říkat upřímně, co si myslíme". Nechce Moskvu ponižovat, ale je třeba, aby si uvědomila, že pokud aspiruje opět na velmocenské postavení, souvisí s tím také zodpovědnost, řekl pro ruský deník Ruskaja gazeta. Francouzský představitel poprvé jasně polemizoval s ruskými postoji - zvláště v otázce íránského jaderného programu, kosovského problému a ve věci lidských práv - dokonce se sešel s odpůrci režimu z organizace Memoriál, založené Andrejem Sacharovem. A v přednášce před studenty Baumanovy technické university hovořil za otevřené, demokratické a tolerantní Rusko, v němž bude respektována nezávislá justice a svoboda tisku. "Přeji vám, abyste jednou žili v demokracii. Milovat svou zem neznamená nenávidět nějakou jinou", řekl jim. Výsledkem Sarkozyho cesty je zřetelné ochlazení ve francouzsko-ruských vztazích.

Francie tedy vnímá východoevropské země jako své partnery. Lze věřit, že jde se strany Sarkozyho a jeho ministra zahraničí Bernarda Kouchnera o upřímné postoje. Roli jistě mohou hrát opět francouzské ambice a snaha nenechat si ujet vlak v Unii, každopádně je to ohromně významný posun ve francouzské optice. Mám pocit, že mladá generace českých diplomatů zaujímá vůči Francii trochu trucovitý postoj, což začíná již tím, že většina Francouzů je nucena hovořit s českými partnery anglicky. Nynější francouzská vstřícnost by měla být kvitována.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .