Fotografie

V tomto případě je důvodem snaha přesvědčit Iráčany, že se těchto "obzvlášť špatných individuí", jak označil Udaje a Kusaje americký ministr obrany, nemusí více obávat. Současně by stoupenci svrženého diktátora měli nahlédnout, že další odpor nemá smysl, a důkaz o smrti prominentů režimu by měl zachránit životy mnoha dalších amerických a spojeneckých vojáků v Iráku. I zde ovšem platí, že věci v životě nejsou černé ani bílé, američtí vojáci umírají i po likvidaci Saddámových synů a důvodem dalších útoků může být msta.

Zveřejnění drastických fotografií asi nepobouřilo ty Iráčany, které Husajnův režim připravil o jejich blízké. Obecně se ale jedná o kontroverzní rozhodnutí. Stejný Donald Rumsfeld, který ostře kritizoval záběry zabitých a zajatých amerických vojáků odvysílané během války iráckou televizí, dnes říká, že je rád, že se rozhodl učinit totéž. Tím ovšem akceptoval praxi, která je možná mediálně účinná, ale také barbarská. Mezinárodní konvence zakazující zveřejňování podobných záběrů nerozlišuje, zda zmasakrovaná bytost byla hodným či špatným člověkem, nýbrž říká, že špatností je předvádět v médiích mrtvoly.

Donald Rumsfed podal světu důkaz, že dva lidé jsou doopravdy po smrti. Současně ale sám sebe usvědčil z toho, že nerespektuje dobré mravy. A právě kvůli tomu jsou věci v životě šedé, nikoli černé anebo bílé.