Fotbal, při kterém teče krev. Ve Florencii hrají podle pravidel ze 16. století

Píše o tom evropský server Politico. Česky to znamená „historický fotbal“, ale v jistém smyslu je tahle divoká mela předkem všech dnešních podob fotbalu: od toho klasického přes americký fotbal až po rugby.

Pro Florenťany je tato hra součástí kultury jejich města podobně jako Michelangelo, Machiavelli nebo panini. „Je to duše Florencie,“ vysvětluje Giorgio, který před zápasem prodává trička příznivcům modrého týmu. „Něco jako vztyčený prostředníček, který ukazujeme všem, kteří si myslí, že si na nás můžou dovolovat.“

Historie calcio storico jako symbolu hrdosti a odvahy florentských občanů sahá do roku 1530, kdy město obléhala armáda císaře Karla V. Obležené město sice trpělo hladem a morovou nákazou, přesto se ale před očima obléhatelů konal zápas.

Krvavý sport

Tradice sportovních klání trvala bez přerušení až do roku 1739. Calcio storico se dočkal obnovení v roce 1930, kdy se začal znovu hrát podle dochovaných pravidel ze šestnáctého století. Za renesancí svérázného sportu stáli tamní fašističtí politici. Tehdejší propaganda vychvalovala italské fotbalové úspěchy a s poukazem na calcio storico tvrdila, že kopaná je ve skutečnosti italský vynález, podotýká fotbalový magazín Gentleman Ultra.

Zápasům dnes předcházejí slavnosti, troubení na trumpety, a průvod v renesančních kostýmech s prapory. Mohlo by se zdát, že je to všechno komedie pro turisty, ale jen co se týmy ocitnou na hřišti, iluze se v mžiku rozplyne, píše Politico.

Logo|foto:Český rozhlas

Na každé straně hraje dvacet sedm hráčů. Kromě pytlovitých pruhovaných kraťasů jsou většinou nazí. Divákům předvádějí potetované svalstvo a vyholené hlavy. Jeden zápas trvá padesát minut.

Hned po zahájení utkání mezi červenými a modrými vypuklo asi tucet pěstních soubojů. Během deseti minut leželi dva hráči na zemi.

Další kulhal a vypadalo to, že má vážně zraněnou nohu. Dva pokračovali poté, co jim ovázali krvavé rány na hlavě. Jeden hráč odvrávoral zpět do potyčky po zuřivé hádce s ošetřovatelem, který mu tvrdil, že kvůli té krvácející ráně na hlavě by měl zápas předčasně ukončit.

Horší byl předchozí zápas mezi bílými a zelenými. Po závěrečném hvizdu vypukla hromadná rvačka. Desítky fanoušků se přidaly a boj se přelil do okolních ulic. „Trochu se to v posledních letech zvrtlo,“ uznává přívrženec modrých, Lorenzo Meiattini. „Dřív hra začínala a končila na hřišti, ale teď se často pokračuje i na ulici.“

4 týmy, 3 zápasy ročně

Pravidla jsou jednoduchá. Týmy, které představují čtyři historické městské čtvrti, mohou použít skoro jakýkoliv prostředek, aby dopravily míč do sítě na té straně hřiště, která patří soupeřům. Každý rok se na pískem pokrytém hřišti konají jen tři zápasy. Hraje se na náměstí, kterému vévodí socha básníka Danteho Alighieriho, pod velkolepou mramorovou fasádou baziliky Santa Croce.

Logo|foto:Český rozhlas

Letos porazili bílí ze čtvrti Santo Spirito zelené ze San Giovanni. Modří ze Santa Croce porazili červené ze Santa Maria Novella. Finále mezi modrými a bílými se hrálo 24. června, vítězství letos patřilo bílým ze čtvrti Santo Spirito. Hra rozpaluje zdánlivě protichůdné vášně – kolektivní hrdost na celé město a zuřivou rivalitu mezi jednotlivými historickými čtvrtěmi, takzvanými quartieri.

„Soupeření mezi jednotlivými quartieri tu bylo vždycky,“ říká Meiattini. „Calcio storico ale patří všem Florenťanům. Je to něco, co si odnášíme s sebou, když se vydáváme do světa, něco, co nám pomáhá překonávat rozpory, naše sdílená identita.“

Při zápase mezi červenými a modrými se fanoušci chovali stejně divoce, jako na obyčejném fotbalovém utkání. Příznivci Santa Croce nešetřili barvitými nadávkami na adresu svých červených soupeřů, zapalovali dýmovnice, které vypouštěly oblaka modrého kouře a po celý zápas skandovali „modří, do nich“.

Když červení rozvinuli transparent, který tvrdil, že čtvrť Santa Croce si svou modrou vlajku se žlutým křížem vypůjčila od firmy Ikea, modří odpověděli přívalem urážek, vyzývajících červené, aby se pustili do jisté potenciálně nepohodlné sexuální aktivity.

Povoleno je téměř vše

Po několika obzvlášť brutálních střetnutích radnice v roce 2008 poněkud doplnila pravidla. Hlavní změnou je to, že zápasů se nesmí účastnit nikdo, koho v minulosti odsoudili za vraždu, únos nebo jiný závažný zločin. Nová pravidla také zakazují kopy do hlavy, dupání po ležících hráčích nebo držení protihráče, zatímco ho někdo jiný mlátí.

Všechno ostatní je povoleno. „Je to příliš malé na to, čemu obvykle říkáme válka, ale příliš surové na sport,“ prohlásil prý francouzský král Jindřich III., když v roce 1575 přihlížel hře.

Historický fotbal sice není právě krásná hra, ale v některých ohledech nás přenáší do lepších časů sportu, tvrdí Politico. Nejsou tu žádní velcí sponzoři. Hráči jsou oddaní své čtvrti, nemění jako fotbaloví profesionálové kluby podle toho, kde jim nabídnou víc. Místo mnohamiliónových smluv riskují zlomeniny nebo i něco horšího zadarmo. Jedinou odměnou pro vítěze tradičně je maso telete z toskánského venkova, které vítězný tým společně sní.

X poco LA REMUNTADA non è riuscita
Ma grande cuore, grandi calcianti, spettacolo epico
FORZA AZZURRI#Calciostorico pic.twitter.com/ZPD6n6HNUE

— Luca Speciale (@SpecialeLuca) 25. června 2016

„Motivace přichází zevnitř. Je v krvi, je to něco fyzického,“ říká Meiattini. „Souvisí to s naším společným životem, s identitou čtvrti.“ Na pískem vysypaném hřišti pod bazilikou Santa Croce neuvidíte teatrální přihrané pády a simulovaná zranění, která kazí dnešní fotbal. Tahle hra nezná náhradníky. Zranění účastníci bojují dál.

Fanoušci se neshodnou, jestli je pro ně vítězství jejich čtvrti v calcio storico důležitější než úspěchy Itálie na fotbalovém mistrovství Evropy. „To se nedá srovnávat, je to něco úplně jiného,“ řekl dělník a příznivce modrých Jacopo Brazzini.

To začínající hráč Pippolo Livi má jasno: „My ve Florencii se necítíme moc jako Italové, v první řadě jsme hrdí na to, že jsme Florenťané.“ Když Livi srovnává důležitost jednotlivých sportovních událostí, sáhne si nejdřív na temeno hlavy a říká: „Calcio storico je tady.“ Zdejší fotbalový klub Fiorentina umístil někam do výše svého plnovousu, Itálii pak na úroveň dolního lemu svého modrého trička, končí článek serveru Politico.