Fischer proti krizi

2. červen 2009

Ministři do nepohody. Tak se zřejmě cítí členové Fischerova kabinetu, když se ve svém programovém prohlášení sami označují jako technokratická vláda. Vládní program ještě není definitivní, ovšem už z jeho prvního návrhu je jasné, že si ministři uvědomují vážnost situace. Zároveň jí chtějí čelit bez velkých slov a dramatických gest.

0:00
/
0:00

V úvodu svého textu střízlivě hodnotí, že dochází ke všeobecnému poklesu ekonomické aktivity, že nezaměstnanost roste a mzdy stagnují. A dodávají, že rozpočet letošního roku se propadá do výrazného deficitu. Tak skutečně zní nejvážnější riziko, které ekonomická krize přinesla ze světa do České republiky. O jeho důsledcích lepší nemluvit.

A právě vůči takovému riziku chtějí Jan Fischer a jeho lidé podniknout v rámci svých možností nezbytné kroky.

V sedmistránkovém dokumentu se tento záměr ani nemusí nijak výrazně deklarovat, protože boj s krizí vyplývá prakticky z každého odstavce. Zřejmě nejdůležitější je závazek, že deficit státního rozpočtu nepřekročí v letošním roce 5 procent hrubého domácího produktu a že v příštím roce se pod stejnou hranicí udrží také.

Jde očividně o ambiciózní závazek. Pro letošek to znamená, že by schodek státního rozpočtu neměl překročit 150 miliard korun, v příštím roce 170 miliard. Zdá se, že nejde o nic významného, protože v obou případech půjde o rekordní schodky. Ovšem přístup Fischerova kabinetu k rozpočtu je takový, že nebýt krize a ohromného výpadku příjmů v jejím důsledku, tak by šlo letos o vyrovnaný rozpočet a v příštím roce zřejmě o přebytkový.

Při cestě za záchranou státních financí se bude především šetřit, ale kromě toho se budou peníze také shánět: především z evropských fondů a pokud možno také privatizací. Jak vážně bere Fischer svou úlohu, svědčí fakt, že na požadavku privatizací setrval, i když je odmítá sociální demokracie, na jejíž hlasy je vláda technokratů odkázána. Ohromné schodky přitom nedávají vládě příliš velký prostor, jak investovat do nového rozvoje hospodářství. Pokud byly k dispozici nějaké peníze, tak je už rozdělily velké politickém strany ve svém protikrizovém balíčku. Ten ovšem obsahuje opatření, která jen více či méně šikovně chrání podniky a občany před krizovými dopady. Na program budoucího růstu už žádné peníze nezbývají.

Proto nová vláda slibuje jen velmi opatrně. Hlavní prioritou zřejmě bude školství a výzkum. Podpora pro ně však znamená pouze to, že se tam nebude škrtat jako v jiných kapitolách. Zároveň mají pokračovat reformní kroky na univerzitách a ve výzkumu: je tedy možné, že za stejné peníze bude víc muziky.

Také na stavbu dálnic a železnic slibuje vláda stejné peníze jako letos. Zdánlivě je všechno v pořádku, ovšem pod zmíněným bezproblémovým tvrzením se zřejmě skrývá velká potíž. Minulá vláda totiž financovala stavbu dálnic zvláštním způsobem. Hodně peněz se slíbilo, dávaly se však stavitelům vždy se zpožděním. V posledních letech nabíhala řada velkých staveb včetně dálnic do Ostravy, Ústí nad Labem a Českých Budějovic, nebo okolo Prahy. A když se peněz nedostávalo, uspokojily se požadavky stavitelů z rozpočtových rezerv. To se do značné míry daří i letos. Ovšem v příštím roce nepochybně žádné rezervy nejsou. Jak velký problém stojí před Fischerovou vládou, o tom svědčí výrok ministra dopravy Gustáva Slamečky, že Ředitelství silnic a dálnic chybí v příštím roce 50 miliard, což znamená, že se zastaví všechny stavby, které nejsou placeny z evropských peněz.

Vláda ještě bude pokračovat v investicích do zateplení domů, což je rovněž významné pro budoucnost.

Z takového výčtu je zřejmé, že vláda se skutečně snaží a její plán na přežití krize se může osvědčit, pokud se už krize příliš neprohloubí a pokud skončí v příštím roce. To je vyhlídka, kterou se může chlubit jen málokterá průmyslová země.

Ovšem je to skutečně jen plán na přežití a skutečná investice do nového růstu chybí. Pokud musí vláda přemýšlet o tom, že o 17 procent sníží dotaci do železniční dopravy a tím možná ohrozí jejich samotné fungování, pak je vidět, že si nemůže mnoho dovolit.

V tom je samozřejmě vidět nevýhoda technokratické vlády bez politického mandátu. Ani političtí ministři by se zřejmě nemohli zadlužit o mnoho víc, protože by Čechům také nikdo nemusel půjčit. Ovšem mohli by se odvážit důraznějších škrtů v oborech, které jsou sice politicky velmi citlivé, ale mají peněz víc, než skutečně potřebují. Není třeba chodit okolo horké kaše a je lepší rovnou říct, že jde především o zdravotnictví, sociální výdaje a energetiku. To si Fischer nemůže dovolit.

Ovšem v Česku se dá pochybovat, jestli vláda s takovou ambicí vůbec může vzejít z předčasných voleb.

V každém případě představila Fischerova vláda takový program, za kterým mohou stát nejen sociální demokraté a ODS jako jeho političtí garanti, ale dokonce většina občanů. Případný úspěch a neúspěch státní rozpočtové a hospodářské politiky se dotkne financí každé z české rodin. A Fischerův program je v této chvíli nadějí, že se dá krizová situace ještě nějak bez velkých bolestí zvládnout.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Petr Holub
Spustit audio