Fischer proti krizi

V úvodu svého textu střízlivě hodnotí, že dochází ke všeobecnému poklesu ekonomické aktivity, že nezaměstnanost roste a mzdy stagnují. A dodávají, že rozpočet letošního roku se propadá do výrazného deficitu. Tak skutečně zní nejvážnější riziko, které ekonomická krize přinesla ze světa do České republiky. O jeho důsledcích lepší nemluvit.

A právě vůči takovému riziku chtějí Jan Fischer a jeho lidé podniknout v rámci svých možností nezbytné kroky.

V sedmistránkovém dokumentu se tento záměr ani nemusí nijak výrazně deklarovat, protože boj s krizí vyplývá prakticky z každého odstavce. Zřejmě nejdůležitější je závazek, že deficit státního rozpočtu nepřekročí v letošním roce 5 procent hrubého domácího produktu a že v příštím roce se pod stejnou hranicí udrží také.

Jde očividně o ambiciózní závazek. Pro letošek to znamená, že by schodek státního rozpočtu neměl překročit 150 miliard korun, v příštím roce 170 miliard. Zdá se, že nejde o nic významného, protože v obou případech půjde o rekordní schodky. Ovšem přístup Fischerova kabinetu k rozpočtu je takový, že nebýt krize a ohromného výpadku příjmů v jejím důsledku, tak by šlo letos o vyrovnaný rozpočet a v příštím roce zřejmě o přebytkový.

Při cestě za záchranou státních financí se bude především šetřit, ale kromě toho se budou peníze také shánět: především z evropských fondů a pokud možno také privatizací. Jak vážně bere Fischer svou úlohu, svědčí fakt, že na požadavku privatizací setrval, i když je odmítá sociální demokracie, na jejíž hlasy je vláda technokratů odkázána. Ohromné schodky přitom nedávají vládě příliš velký prostor, jak investovat do nového rozvoje hospodářství. Pokud byly k dispozici nějaké peníze, tak je už rozdělily velké politickém strany ve svém protikrizovém balíčku. Ten ovšem obsahuje opatření, která jen více či méně šikovně chrání podniky a občany před krizovými dopady. Na program budoucího růstu už žádné peníze nezbývají.

Proto nová vláda slibuje jen velmi opatrně. Hlavní prioritou zřejmě bude školství a výzkum. Podpora pro ně však znamená pouze to, že se tam nebude škrtat jako v jiných kapitolách. Zároveň mají pokračovat reformní kroky na univerzitách a ve výzkumu: je tedy možné, že za stejné peníze bude víc muziky.

Také na stavbu dálnic a železnic slibuje vláda stejné peníze jako letos. Zdánlivě je všechno v pořádku, ovšem pod zmíněným bezproblémovým tvrzením se zřejmě skrývá velká potíž. Minulá vláda totiž financovala stavbu dálnic zvláštním způsobem. Hodně peněz se slíbilo, dávaly se však stavitelům vždy se zpožděním. V posledních letech nabíhala řada velkých staveb včetně dálnic do Ostravy, Ústí nad Labem a Českých Budějovic, nebo okolo Prahy. A když se peněz nedostávalo, uspokojily se požadavky stavitelů z rozpočtových rezerv. To se do značné míry daří i letos. Ovšem v příštím roce nepochybně žádné rezervy nejsou. Jak velký problém stojí před Fischerovou vládou, o tom svědčí výrok ministra dopravy Gustáva Slamečky, že Ředitelství silnic a dálnic chybí v příštím roce 50 miliard, což znamená, že se zastaví všechny stavby, které nejsou placeny z evropských peněz.

Vláda ještě bude pokračovat v investicích do zateplení domů, což je rovněž významné pro budoucnost.

Z takového výčtu je zřejmé, že vláda se skutečně snaží a její plán na přežití krize se může osvědčit, pokud se už krize příliš neprohloubí a pokud skončí v příštím roce. To je vyhlídka, kterou se může chlubit jen málokterá průmyslová země.

Ovšem je to skutečně jen plán na přežití a skutečná investice do nového růstu chybí. Pokud musí vláda přemýšlet o tom, že o 17 procent sníží dotaci do železniční dopravy a tím možná ohrozí jejich samotné fungování, pak je vidět, že si nemůže mnoho dovolit.

V tom je samozřejmě vidět nevýhoda technokratické vlády bez politického mandátu. Ani političtí ministři by se zřejmě nemohli zadlužit o mnoho víc, protože by Čechům také nikdo nemusel půjčit. Ovšem mohli by se odvážit důraznějších škrtů v oborech, které jsou sice politicky velmi citlivé, ale mají peněz víc, než skutečně potřebují. Není třeba chodit okolo horké kaše a je lepší rovnou říct, že jde především o zdravotnictví, sociální výdaje a energetiku. To si Fischer nemůže dovolit.

Ovšem v Česku se dá pochybovat, jestli vláda s takovou ambicí vůbec může vzejít z předčasných voleb.

V každém případě představila Fischerova vláda takový program, za kterým mohou stát nejen sociální demokraté a ODS jako jeho političtí garanti, ale dokonce většina občanů. Případný úspěch a neúspěch státní rozpočtové a hospodářské politiky se dotkne financí každé z české rodin. A Fischerův program je v této chvíli nadějí, že se dá krizová situace ještě nějak bez velkých bolestí zvládnout.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .